Pod rouškou frašky aneb Dokumentární pásmo Velké nic o covidu v Česku prostě plyne
Slovy „velké nic“ označuje operní pěvkyně Monika Jägerová pocit, kdy je uvnitř představení. „Velké nic“ může být také způsob, jakým řada lidí vnímá uplynulou pandemii covidu. „Velké nic“ je metaforou pro smrt. A je to i hra, jejímž prostřednictvím dokumentarista Vít Klusák provokuje k jízlivým slovním hrátkám.
Film, který Klusák natočil v tandemu s Marikou Pecháčkovou, ale není „malé něco“. Je pokračováním poťouchlé estetiky šklebu, s níž se filmař věnoval tématům, jako je sexuální predátorství na internetu (V síti), malý český neonacismus (Svět podle Daliborka) a dalším. Velké nic líčí covid v Česku jako frašku, v níž se mísí nízké s vysokým, banální se závažným, komické s tragickým, individuální s celospolečenským…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
