Výtvarník Pavel Dušek: Na ulici musíte počítat se vším. Baví mě diskuse o tom, co je a není přijatelné

Motivem vašich obrazů jsou především interiéry. Jde o nějaké konkrétní prostory?

Aktuální výstava In the House je první větší výstavou, kde odhaluju relativně novou inspiraci architekturou, především tou meziválečnou. Snažil jsem se do svých obrazů začlenit principy Bauhausu, odkazuji na Corbusiera... Častokrát je to zakódováno i v názvu díla. Nezobrazuju ale explicitně konkrétní prostory, často je to „jamming“ s mými vzpomínkami, místy, která mám rád, ale i místy, která neexistují. Většinou pak vzniká nová realita na základě toho, že rekonstruuju nějakou vzpomínku, snažím se prostor různě otáčet nebo ho přečíst jinak.

Jakým způsobem vaše díla ­vznikají?

Obrazy klasicky modeluju z hlíny jako sochy a pak vytvořím silikonovou formu, do které odlévám beton. Jednotlivé reliéfy pak vznikají ve vícero kusech, každý v dané sérii je jinak barevný.

Jde tedy spíše o obrazy než ­sochy?

Nemám potřebu si to nějak definovat nebo škatulkovat. Můj tvůrčí proces je sice více sochařský, ale z hlediska toho, že o svých obrazech přemýšlím pořád ještě v ploše, se cítím být stále malířem. Řekl bych proto, že jsou to stále ještě obrazy nebo reliéfní obrazy.

Proč jste si oblíbil právě beton?

Nepracuju jen s betonem, odlévám i do bronzu a používám také acrystal. Beton ale odráží mou vnitřní fascinaci materiálem a materiální malbou. Před AVU jsem studoval střední průmyslovou školu a myslím, že i díky tomu mám k těmto materiálům blíž. Navíc je beton perfektní nosič na ulici. Vedle galerijní linie se stále snažím držet si i tu streetartovou, která mě ovlivnila už v pubertálním věku.

Vaše díla rozmístěná ve veřejném prostoru vždy nesou kód sestávající z písmen a čísel. K čemu tyto údaje odkazují?

Je to dokumentace sloužící k tomu, aby lidé získali přehled, jak stará věc to je nebo kde je umístěná. Dříve jsem dělal série 2D betonových maleb, což byly v podstatě takové pomalované dlaždice. U nich jsem jako označení používal písmeno C plus číslo od jedničky do stovky. Bylo to ale trochu matoucí, protože mezinárodní označení betonu je také C a nějaké číslo. Proto jsem teď začal používat svoje iniciály, tedy PD a číslo.