Čechoslováci čekají v Drážďanech na popravu a píšou domů. Při čtení dopisů se do očí derou slzy
Pražské nakladatelství Pulchra vydalo ve spolupráci s dnes tolik medializovaným a vnitřní rozhádaností zmítaným Ústavem pro studium totalitních režimů a s Němci obsáhlou publikaci Pavly Plaché a Birgit Sack (k mé velké nelibosti nepřechýlené!) s dlouhým názvem TENTO DOPIS SI NECHTE NA PAMÁTKU NA MĚ. Její podtitul zní Poslední dopisy Čechoslováků popravených v Drážďanech.
„Florencie na Labi“, již samotnou v únoru 1945 postihla smrtonosná zkáza v podobě zničujícího anglo-amerického bombardování, se totiž za druhé světové války stala místem, kde vedle Berlína-Plötzensee a Breslau (nyní Wrocław, u nás známá v počeštěné podobě Vratislav, kde byla mimo jiné popravena sekyrou po listopadu 1989 záměrně a zcela neoprávněně pozapomenutá Marie Kudeříková) bylo nad Čechoslováky v absolutních číslech vyneseno ze strany německých soudů třetí říše nejvíce rozsudků smrti – téměř devět set! V nacistickém Německu bylo jen v Drážďanech mezi lety 1934–1945 popraveno gilotinou 892 Čechoslováků...
Kandidáti smrti
Kniha zahrnuje bezmála sto dopisů a motáků na rozloučenou napsaných devadesáti československými občany, z nichž sice většina měla českou národnost, ale figuruje mezi nimi i téměř šedesát sudetských antifašisticky, či přesněji protinacisticky smýšlejících Němců. Je vskutku těžké představit si smutnější a dojemnější čtení než dopisy odsouzenců na smrt, kteří dobře vědí, že krátce po dopsání posledních řádků svým nejbližším a milovaným je nevyhnutelně čeká smrt. Mysl se vzpouzí alespoň se pokusit o imaginaci toho, co prožívali pozůstalí při čtení posledních slov jim tak známých a drahých bytostí, o nichž věděli, že v té době již nejsou mezi živými.
Dopisy na rozloučenou odsouzenců k smrti představovaly završení historie komunikace a vztahů s rodinnými příslušníky, udržovaných od zatčení zejména prostřednictvím korespondence, občas i díky jednotlivým osobním návštěvám ve věznici. „Kandidáti smrti“, jak sám sebe označil například Václav Gottlieb v dopise dětem a přátelům den před svou popravou, chápali, že na dopis se již nedočkají žádné odpovědi, že tohle je definitivní ukončení komunikace. Vedle oficiálních dopisů, tvořících součást povolené korespondence vězňů s příbuznými, limitovaných cenzurou a formálními požadavky, se ovšem vězňům dařilo za různých okolností pašovat i neoficiální motáky, jež jsou cenným svědectvím o tom, jak odsouzenci prožívali poslední chvíle života.
Česko-německé smíření
Je nanejvýš užitečné, že tato komentovaná edice, jejíž čtení není určeno třasořitkům a lidem přecitlivělým, vychází v dvojjazyčné, česko-německé verzi, což potvrzuje užitečnost vzájemné spolupráce mezi oběma v minulosti na smrt znesvářenými národy. Až se poměry v Ústavu pro studium totalitních režimů „znormalizují“, jistě to přinese ještě větší užitek při práci na podobných velkolepých, a přitom nesmírně užitečných a podnětných projektech.
