Alfons Mensdorff-Pouilly, šlechtic animace oceněný na libereckém panství
Třídílné povídkové Fimfárum Jana Wericha, celovečeráky Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku a Jedné noci v jednom městě, nezničitelní „kuťáci“ Pat a Mat... Český animátor s francouzskými předky Alfons Mensdorff-Pouilly na letošním festivalu Anifilm převzal Cenu za celoživotní přínos animovanému filmu.
Ne každý festival tohle základní pravidlo, které značí úctu k profesi, k tradici i k dotyčnému laureátovi, zvládá: je vážně fajn vidět přebírat cenu za přínos v dotyčné branži člověka, který se z ocenění ještě může radovat, může si ho užít, zastižen v plné práci.
U některých oborů je to zvlášť absurdní. Vždyť celé generace znají práci českých animátorů, nikoli však je samé. Například loni získala na Anifilmu tutéž cenu střihačka Jiřina Pěčová, která se poprvé v titulcích objevila u Říkání o víle Amálce a pak pod její rukou vznikli mimo jiné nejen celý Maxipes Fík či Macourkova Žofka a její dobrodružství, ale třeba i celovečerní Fimfárum podle Jana Wericha.
„Teď jsme si předali štafetu,“ usmívá se po slavnostním zahájení Anifilmu letošní držitel Ceny za celoživotní přínos Alfons Mensdorff-Pouilly, který teď podle svých slov chystá seriálovou pohádku s krásnými loutkami. Na Anifilmu v rámci pocty uvedli nejen výběr z jeho často vtipné krátkometrážní tvorby, ale i dva celovečeráky, Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku a snímek Jedné noci v jednom městě.
Za padesát let práce toho naanimoval hodně, s láskou a humorem mluví (na požádání přítomných dětí) samozřejmě o Patovi a Matovi, kterým se v animátorské branži neřekne jinak než „kuťáci“, když přece pořád něco kutí. Původně je promítali jako předfilm v kině, až pak se z nich staly večerníčky, kterých už existuje na 150 dílů.
O Patovi s Matem by jejich tvůrce mohl mluvit neúnavně hodiny a hodiny. Jak říkám: radost pro laureáta i pro nás.
