Anticena Skřipec udělena. Jaké z letošních literárních překladů letos stály za pendrek?
Obec překladatelů včera odpoledne na Světě knihy předala před očima odhadem sto padesáti diváků tradiční anticenu Skřipec. Pokud byste jako vždy čekali legrandu a společný smích nad topornými nepodarky, byli byste zklamáni. Letos porota pojala setkání především jako představování a vysvětlování náročné a zodpovědné práce překladatelů. Ano, už zase; navíc na Skřipec typicky chodívali věci znalí diváci.
Vypracované obsáhlé posudky oceněných děl už údajně nebudou veřejné, jak dosud bývaly na webu Obce překladatelů (jeden z těch dvou však už naštěstí na síti visí). Takže si ani nepočteme, ani se nepoučíme, ani nenajdeme důkazy prachmizerné kvality dotčených knih, ale zase prý nedojde k „výsměchu a skandalizování" jejich překladatelů. Než se na webu Světa knihy objeví video ze šestatřicetiminutové akce, můžete si přečíst, jak známý komentátor a fundovaný kritik tuzemské literární scény Jan Vaněk Jr. s břitkostí sobě vlastní glosoval akci v přímém přenosu na svém facebookovém profilu.
Nechceme střílet do vlastních řad
Sdružení literárních překladatelů a překladatelek, Obec překladatelů, se snaží poukazovat na problematické jevy v oblasti literárního překladu a překladatelskou i nakladatelskou praxi tím kultivovat. Letošní Skřipec putoval hned ke dvěma nositelům: nakladatelství Academia ho dostala za loňské vydání „v zásadě nečitelné" knihy Janka Poliće Kamova Vysušená kaluž (kdyby nebylo papřekladu Jaroslava Geraskova Otčenáška, zřejmě by se kniha jmenovala Vyschlá louže), nakladatelství Fortuna Libri Publishing pak za rovněž loni vydaný překlad Orwellovy Farmy zvířat (překlad Jana Middleton).
„Skřipec chce upozorňovat na závažné problémy překladatelské a nakladatelské praxe, které by mohly vést k poklesu kvality českého literárního překladu, pokud by se neřešily," vysvětluje Anežka Charvátová, předsedkyně Obce překladatelů. „Smyslem udílení Skřipce není skandalizovat chyby nebo zesměšňovat autory konkrétních překladů. Chybují všichni překladatelé, ale správně provedená redakce by měla přispět k odstranění chyb. Nechceme střílet do vlastních řad, snažíme se upozornit i na nedostatečně kvalitní redakční práci, která bývá často důsledkem finančních tlaků na překladatele, redaktory i nakladatele. Letos Skřipec poukazuje i na neetické využívání starších překladů porušující autorská práva často již zesnulých překladatelů.“
Taková lumpacija!
O udělení anticeny letos rozhodovala porota ve složení Šárka Grauová, Kateřina Krištůfková a Ladislav Nagy, jež posuzovala doporučení a návrhy zaslané Obci překladatelů. V případě románu Vysušená kaluž porotci konstatovali, že překlad chybuje v oblasti slovní zásoby: překladatel hřeší na podobnost některých českých a chorvatských slov a překládá je chybně, což vede k věcné nesprávnosti překladu (například „patos“ znamená „podlaha“, „lumpacija“ není lumpárna, ale „pařba“, „crni dani“ jsou spíše „težké časy“ než „černé dny“, „dvojica“ není „dvojice“, ale „dva muži“, „prvu joj se približi“ znamená „první noc se s ní pomiluje“, nikoliv „první noc se k ní přiblíží“, atd.).
Dále překlad nerespektuje odlišnosti v chorvatských a českých větných vazbách a projevuje nedostatek citlivosti pro českou frazeologii i stylové polohy jednotlivých výrazů. Chorvatský modernista Kamov je přitom brilantní autor, který staví efekt své prózy na jemné ironii a stylistických nuancích. Porota při svém rozhodování přihlédla i k dalším okolnostem, které vydání knihy provázejí: autor překladu vyučuje další generace odborníků na FF, prestižní nakladatelství Academia je součástí akademické sféry, kniha byla podpořena grantem Ministerstva kultury ČR. Jiří Padevět, ředitel nakladatelství Academia, ocenění převzal podle jedněch s pokorou a noblesou, podle jiných se sebestředností, každopádně však s omluvou; dílo bylo po seznání zásadních nedostatků překladu rychle staženo z prodeje. Těm, kteří si knihu koupili, slíbil výměnu zboží či vrácení peněz.
Vykradená Farma zvířat
Druhý Skřipec se porota rozhodla udělit Janě Middleton a nakladatelství Fortuna Libri za porušení etických norem a autorského práva. Přestože nakladatel dílo prezentuje jako nový překlad, jedná se pouze o dílčí, avšak nepřiznanou úpravu staršího překladu Gabriela Gössela. Překlad obsahuje dlouhé totožné pasáže, jinde došlo jen ke změně slovosledu nebo nahrazení některých slov synonymem. Překladatelka Jana Middleton v textu ponechala, slovy zákona, „jedinečné výsledky tvůrčí činnosti“ svého předchůdce, ať už šlo o řešení vynalézavá, nebo chybná. Touto neetickou, zlodějskou praxí mimochodem proslulo nechvalně známé vydavatelství Omega.
„Vzhledem k tomu, že autorská práva na díla George Orwella vypršela na konci roku 2020, bylo jen otázkou času, než se na trhu začnou objevovat jeho knihy v nejrůznějších vydáních. Od jara 2021 do léta 2022 toto dílo vyšlo nejméně v pěti různých překladech. K jistému zisku přispívá i to, že zmíněná próza je zařazena do školní četby,“ konstatovala porota.
Nakladatelství Fortuna Libri dostupnosti orwellovských děl využívá hojně: v roce 2020 vydalo román 1984 ve starém překladu Evy Šimečkové, v roce 2022 Válečný deník (kde uvádí jako „Translation © Gabriel Gössel — dědicové ℅ DILIA“ — přičemž ovšem agentura DILIA dle svých webových stránek G. Gössela jako zastupovaného autora nevede. „Můžeme jen doufat, že to celé je nějaké triviální nedorozumění a ne indicie závažnějšího problému," konstatuje anonymizovaný autor odborného posudku, jejž si, jak už bylo řečeno, zatím nikde přečíst nelze. Po Gösselově překladu, který již byl na trhu, nakladatelství nepřiznaně sáhlo prostřednictvím Jany Middleton i teď.
