Pouštní blues Billyho F Gibbonse. Zpěvák a kytarista ZZ TOP přijíždí do Prahy se sólovou kapelou

Jak to tehdy bylo, když jste se ZZ Top přijeli v roce 2007 poprvé do Prahy?

Měli jsme to štěstí, že nás po Praze doprovázel kamarád, který má firmu na komba, na která hrajeme. A protože některé části se vyrábějí u vás, povídá nám: „Máte den volna, rád bych vás vzal na návštěvu hrozně zvláštního týpka, kterej provozuje dílnu na opláštění reproduktorů!“ Skvělej chlápek, díky kterému jsme se také setkali s Václavem Havlem. Váš bývalý prezident byl nádherná osobnost, vyzařoval zvláštní energii, typickou pro ty nejoriginálnější umělce. A taky měl rád blues a rokenrol. Pamatuju si, že nám vyprávěl o Rolling Stones.

Jak se na Rolling Stones dívají ZZ Top?

Stouni! Ohromně zábavná kapela, dodneška jsou skvělí. Samozřejmě že už před nimi tady byly i jiné kapely, které uchopily to, čemu rád říkám The Great American Art Form of Blues, blues jako velká americká umělecká forma – tříakordoví bluesmani, jako John Lee Hooker nebo Bo Diddley. Jenže někdy začátkem šedesátých let přišla doba, kdy se zájem o tenhle žánr pomalu začal vytrácet. A najednou se to do Ameriky vrátilo z Anglie s Rolling Stones, kteří k nám začali jezdit koncertovat. Říkali jsme si: „Kde se ti Angličani vzali? Zní to fajn, ale taky tak nějak divně, mají zvláštní přízvuk… Oni nás snad budou učit naše blues?“ Takže s jistou nadsázkou můžeme říct, že Angličani Americe zachránili blues.