Výstava knížete rituálu HR Gigera na Hluboké je výtvarnou událostí letošního léta
Ilustrátor přicházejících generací biomechanického šílenství. Malíř legendárních obalů rockových desek. Autor schopný obsáhnout snad všechny výtvarné žánry. Legendární švýcarský umělec HR Giger fascinuje i devět let po své smrti. Setkat jste se s ním mohli na festivalu Metronome i dále můžete v bývalé konírně na Hluboké.
Giger s muzikou vždy koketoval: legendární jsou jeho obaly desek pro ELP, Debbie Harry či Dead Kennedys. A výstava je temná a krásná. Autor jednoho z textů k ní, bratislavský malíř Martin Gerboc, v katalogu píše o chladné fantazii, kráse a zděšení, připomíná, že v Gigerově případě jde „o arsenál biomechanických kreatur, nadhumánních hybridů, sloučení lidského a mechanického, permanentní operace, infuze, temné psychedelie a haunting power, démony minulosti, krev v plivanci vychrstlém na ozubená kola, mechanické pohyby biomechanických vibrátorů, nelítostného boha zbaveného emocí, citů a pokušení, o výraz kolektivního strachu… a o promarněnou šanci na budoucnost, ve které přežití těla závisí na přežití stroje“.
Giger jako jeden z mála autorů dokázal obsáhnout snad všechny výtvarné žánry. Přirozeně přitahoval filmové tvůrce: za vizuální efekty snímku Vetřelec (1979) získal Oscara, jeho jméno je spojeno i s tituly Duna (1984), Poltergeist II (1986) nebo Prometheus (2012). Byl tvůrcem jiných světů. Ještě za svého života si vybudoval svatyni – HR Giger Museum ve švýcarském Gruyères, které si připomíná 25 let existence.
Na Hluboké ale Giger není jen vetřelcem organicky prorůstajícím fantasy světem, se známkou věčnosti, z našich mechanických zítřků. Gigera tam představují též jako výsostného ilustrátora přicházejících generací biomechanického šílenství. Giger, a to nezapomeňme, je rituál. I proto architekt Adam Hochmuth uprostřed výstavy instaloval jakousi rokovnu – fiktivní sídlo hybridní civilizace. Giger na Metronomu je připomínkou Gigera na Hluboké. A Giger na Hluboké je událostí letošního léta.
