Smějící se kolaboranti i velké foto pana šéfa. Ovšem především výborný průřez historií rozhlasu i celé země
Stoleté výročí spuštění pravidelného rozhlasového vysílání v Československu 18. května 1923 Český rozhlas připomíná řadou akcí a pořadů. Třeba speciálními rozhovory a podcasty, zvláště sérií RozhlaSTO mapující „historii rozhlasu na základě známých i pozapomenutých momentů, jejichž otisky se dochovaly na zvukových, obrazových nebo listinných materiálech“. A také online výstavami.
Část dobových fotografií vyšla s krátkými, hutnými česko-anglickými komentáři také knižně v publikaci Rozhlasto (vyd. Radioservis). Vznikl tak průřez rozhlasovou historií od počátků až po současnost. Náležitě jsou připomenuty slavné dramatické okamžiky v letech 1945 a 1968, kdy obyčejní občané bojovali „o rozhlas a za rozhlas“, což o sobě může prohlásit málokterá jiná zdejší instituce (jak zaznělo z úst generálního ředitele rozhlasu Reného Zavorala a Jakuba Železného v České televizi).
Českému rozhlasu jen čest a slávu
Ale nevyhýbá se ani těm méně slavným, například když se roku 1948 rozhlas bez odporu přiklonil na stranu komunistů (ostatně už od roku 1945 byl jeho generálním ředitelem komunista Bohuslav Laštovička). Nebo když při Gottwaldově pohřbu vznikaly ve vysílání dlouhé pauzy, protože text byl připraven dopředu, průvod postupoval pomaleji, než se očekávalo, a nikdo se neodvážil improvizovat.
Poslední roky jsou v knize líčeny v pozitivním světle, jak se u oficiální publikace tohoto charakteru dá očekávat. Český rozhlas si za mnoho svých počinů, jako byl například projekt Rozděleni svobodou, chválu jistě zaslouží, ale daly by se najít i problematičtější momenty. Kniha tak například obsahuje velkoformátovou fotografii zmíněného současného ředitele Reného Zavorala, jak na společné konferenci Českého rozhlasu a BBC v Londýně debatuje o významu veřejnoprávních médií, zato jeho spornější počiny jako účinkování v porotě pro udělování kontroverzních Krameriových cen zmíněny nejsou.
Požár v opeře, česká Válka světů
Kniha přibližuje pohnuté okamžiky, kdy se prostřednictvím rádiových vln na Štědrý den roku 1937 do světa marně vysílala mírová poselství: Karel Čapek tehdy promlouval k Rabíndranáthu Thákurovi a František Křižík k Albertu Einsteinovi. Připomíná také to, jak se rozhlas obracel k obyčejným občanům a jak je dokázal aktivizovat. Dodejme, že někdy snad až příliš, jako když v roce 1930 odvysílal fiktivní (katastrofickou) rozhlasovou hru Jana Grmely Požár v opeře, čímž u některých důvěřivějších posluchačů vyvolal paniku. Sugestivní využití zvukových efektů bylo prý tehdy natolik mocné, že mnozí Pražané z pražských vyvýšenin hledali místo, odkud stoupá dým z údajně hořící budovy... Vzpomeňme zde pro srovnání na hodinovou rozhlasovou adaptaci knihy H. G. Wellse Válka světů, známou dnes hlavně kvůli mediální panice, kterou v roce 1938 během svého vysílání způsobila.
Ale publikace stručně připomíná i programově interaktivní pořady, jako byla Rozhlasová univerzita. Ta byla zahájena 30. září 1947; jednotlivým tématům byl věnován půlhodinový výklad, po kterém následovala debata přednášejícího s žáky ve studiu. Pokaždé pak byla položena jednoduchá otázka, na kterou mohli posluchači odpovědět na korespondenčním lístku, jichž chodily tisíce. Osvědčení o účasti dostal ten, kdo odpověděl na otázky ze všech dílů (i když, jak se konstatuje v podcastu, mu ovšem prakticky k ničemu nebylo). A seznámit se v knize můžeme i s projekty, které se obracely na velmi netradiční posluchače: nedávný Koncert pro zvěř odehráli hudební performeři jako „poděkování přírodě“, zastoupení zvukoví umělci při něm interagovali s luční trávou, hmyzem, houbami či stromy.
Zase jiný pohled na moderní dějiny
Kniha je založena především na kvalitních fotografiích, z nichž však mnohé otevírají další otázky: například na snímku z roku 1941, který ukazuje nahrávání propagandistického antisemitského a protibenešovského skeče, vidíme herce, kteří se skvěle baví. Nebo se jen natolik silně vžívají do svých rolí? Součástí publikace jsou QR kódy, které po načtení umožňují poslech dobových zvuků, jež se k dané fotografii vážou. V tomto smyslu je tedy i interaktivní, více než třeba kniha Od mikrofonu k posluchačům: z osmi desetiletí českého rozhlasu (Český rozhlas, 2003) vydaná k osmdesátému jubileu, která byla založena především na obsáhlém textu.
Každopádně dějiny rozhlasu obecně odrážejí poslední století českých dějin, těch politických, jejichž zásadní zvraty byly z pražské budovy na Vinohradské často oznamovány (nebo se před ním i odehrávaly), ale i těch mentálních. V připojených podcastech je možné se přesvědčit kupříkladu o tom, jak pomalým tempem a z dnešního hlediska nesmírně pateticky mluvčí v meziválečném období k posluchačům promlouvali. A překvapivé můžou být třeba sportovní relace, v nichž se Josef Laufer (1891–1966) obsáhle zamýšlel nad sportovním duchem a našel si čas na popis pozoruhodného klobouku na hlavě divačky. A jiný komentátor během přímého přenosu vystoupení sportovní gymnastky Věry Čáslavské zase vzrušeně volal ježišmarjá...
V tom všem tato výpravná kniha pomáhá uvědomit si, jak důležitou celospolečenskou roli rozhlas v minulosti plnil. V dobrém i v tom horším. A snad, poučen z předchozího vývoje, chce plnit i nadále…
