Režírování mi přijde jen jako další přepisování, říká debutující filmařka s oscarovými šancemi Celine Song

V newyorském nočním baru si povídají tři třicátníci: Nora (Greta Lee), Hae Sung (Teo Yoo) a Arthur (John Magaro) – tedy Asiatka, její soukmenovec a jejich bělošský vrstevník. Jaký spolu asi mají vztah? Kdo z nich spolu žije? Takovými zvídavými otázkami začíná křehké vztahové drama Minulé životy. Režisérka Celine Song v něm během čtyřiadvaceti let mapuje Nořin život od dětství v Jižní Koreji až po osudnou noc v newyorském baru. Film z nezávislé produkce A24 působí kromobyčejně vyspěle, zdobí ho přesná režie a vybroušené barevné kompozice. „Viděl jste ten film?“ ptá se mě Celine Song zvědavě, když se potkáváme ve VIP salónku karlovarského Thermalu během filmového festivalu. „Právě včera ve Velkém sále, protože předtím jsem měl jenom černobílý screener,“ odpovídám upřímně, zatímco fotograf pořizuje režisérčiny portréty. „Opravdu, černobílý screener?“ diví se režisérka. Zmiňuju bezpečnostní důvody, protipirátskou ochranu. „To je ale šílené, v mém filmu hrají barvy totiž dost velkou roli.“

To mi vysvětlete. Na Minulé životy je opravdu radost pohledět.

Dívám se na barvy jako na jazyk. Každá barva je sama o sobě krásná, ale snažím se je používat tak, aby měly význam, nějaký hlubší kontext. Protože pak najednou dostanou kouzlo, které si budete pamatovat i dlouho poté, co vyjdete z kina.

Můžete být konkrétnější?

V Minulých životech jsem si docela vyhrála s modří. Je tu modrá roleta garáže, před kterou stojí Nora s Hae Sungem. Natřeli jsme ji tak, aby připomínala oceán. V dětství je oba vidíme u podobně modrých dvířek. Jedná se o drobnost, detail, který ale zároveň napomáhá vnitřní logice celého filmu.

Narodila jste se v Koreji, dospívala v Kanadě a žijete v New ­Yorku. Vaše hrdinka Nora se narodila v Koreji, dospívala v Kanadě a žije v New Yorku. Jde o autobiografické vyprávění?