Christine Vachonová: Na přelomu 80. a 90. let jste si nemohli nevšimnout, že mnoho lidí onemocní AIDS a zemře
Filmová producentská ikona Christine Vachonová (60) mluví s kulometnou energií a možná i trochu netrpělivě: vždyť svůj čas prý tráví věčnými diskusemi o tom, jak nový projekt co nejlépe posunout dál. Do Varů přijela se dvěma novými filmy a bylo jasné, že v Reflexu nemůže chybět. Mnoho zásadních amerických nezávislých titulů, které máme tak rádi i v Evropě, vzniklo za poslední tři dekády díky ní: projekty s Julianne Mooreovou (Daleko do nebe), Hilary Swankovou (Kluci nepláčou) či Ewanem McGregorem (seriál Halston)… Nyní 27. července vstupuje do českých kin novinka MINULÉ ŽIVOTY, kterou letos do Varů doprovodila debutující režisérka Celine Songová (rozhovor s ní jsme měli v minulém čísle Reflexu). Christine Vachonová romantické drama Minulé životy – stejně jako ve Varech představený snímek Druhá šance s Ewanem McGregorem – produkovala.
Do Varů jste přijela se dvěma debutujícími režisérkami, oběma je lehce přes třicet. Jaké jsou?
Dnešní mladí vyrůstali v úplně jiné, velice klipovité době. Za mého mládí televize nebyla dobrá a ani dobrá být neměla, tehdy jsme se na ni dívali, abychom si odpočinuli. Ale dnešní generace vyrůstala se zásadními televizními projekty a věřte mi, je to na nich vidět. Mnohem více experimentují s formou, jsou odvážní a přinášejí nikdy neslyšené příběhy. Jen se obávám, že nás čeká velká diskuse nad tím, jak budeme filmy konzumovat.
Obáváte se dalšího odlivu diváků z klasických kin?
Čísla mluví jasně, ale myslím si, že naděje tu ještě je. Mám ráda film, který jsem neprodukovala, ale cítím z něj zásadní, pro mě fascinující multigenerační aspekt. Jmenuje se Malá lež (film z roku 2019, v originále The Farewell, něžná komedie o Newyorčance Billi a její svérázné čínské babičce, za kterou jede rodina do Číny; pozn. red.), a když jsem jej viděla v artovém komplexu v New Yorku, dojalo mě, kolik lidí na Malou lež vzalo svoje prarodiče! A kolik těch babiček a dědečků nebylo třeba 15 let v kině! To se mi zdá zásadní. A vidím to i teď s Minulými životy, na které chodí lidi ve věku mých neteří a synovců, lidé mezi dvaceti a třiceti. Jdou do kina a pak přijdou ještě jednou s dalšími rodinnými příslušníky…
Minulé životy je film o nenaplněné dětské lásce, o tom, co by bylo, kdyby, o ženě milované dvěma muži, ale každým jinak. Mají tyhle filmy budoucnost?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
