Slovanská epopej

Slovanská epopej Zdroj: Jan Šibík / Reflex

Slovanská epopej: Kam s ní, díl bůhvíkolikátý. Dvacet obrazů stále hledá trvalý domov

Marek Gregor

Zatímco životní dílo Alfonse Muchy dočasně oddychuje na zámku v Moravském Krumlově, v Praze probíhá další kolo o jeho trvalé „garážování“. Ano, jeden z návrhů je šoupnout velkoformátovou kolekci do podzemních prostor. Proti sobě stojí dva dědicové, dalším klíčovým hráčem zůstává magistrát, máslo na hlavě mají všichni.

Jít o divadelní frašku, má docela dobrou zápletku se spoustou zábavných názorových otoček. Pomiňme nyní vášně, které budilo opětovné nastěhování Slovanské epopeje do Moravského Krumlova – tamní zámek po rekonstrukci už není prolezlý dřevomorkou, Epopeji tam prozatím asi bude dobře. Teď jde o spor o budoucí prostory v Praze.

Nejdříve proti nejrůznějším záměrům hlavního města, kam s Epopejí, všemi možnými způsoby farizejsky protestoval vnuk autora John Mucha. Ten ale nyní otočil a prosazuje její přestěhování do podzemních prostor, které by měly vzniknout pod palácem Savarin. To druhé dědičce, Jarmile Mucha Plockové, se zvláštní plány na umístění dvaceti velkoformátových obrazů do sklepa pod Václavským náměstím nelíbí, a tak sama vytáhla dřívější Johnovu kartu a u soudu podala žalobu zpochybňující vlastnictví Epopeje Prahou.

Navrhovaných míst, kam Slovanskou epopej instalovat, bylo nepřeberně. Konat začalo až předminulé vedení Prahy Adriany Krnáčové. Rozhodlo, že nový domov získá rozšířením Lapidária na Výstavišti. Stihlo se i vyřízení stavebního povolení, jenže následné Hřibovo a Čižinského vedení magistrátu o projekt ztratilo zájem a prosadilo variantu pod Savarinem. Řešení, které od počátku znělo jako sci-fi (projekt stále nemá schválení památkářů), i po volbách dál nepochopitelně prosazuje současný radní pro kulturu Pospíšil.

Dnes stojí na jedné straně sporu Praha, která se už tradičně patlá ve vlastní kaši, na druhé John Mucha. Ten se od roku 2009, kdy na díla Alfonse Muchy vypršela autorská práva, opakovaně snaží pozůstalost, jejíž část krátce po smrti svého otce, Jiřího Muchy, rychle převedl do zahraničí na Mucha Trust, někam usadit. Na straně třetí je druhá Muchova dědička, která mohla při rychlém vyvedení dědictví z tehdejší ČSFR jen statovat a při současných jednáních byla magistrátem opakovaně přehlížena. A nyní se konečně rozhodla jednat.