Neexistuje dobrá škola se špatným ředitelem, říká Tomáš Feřtek o seriálu Jak se dělá dobrá škola
Až dojemně malá, ale výborně fungující a kvalitní malotřídka v Popelíně, nenuceně vtipná waldorfská škola v Brně. Taky osmileté gymnázium v Praze, kde se často učí i žije v přírodě, nebo základka v Trmicích, která se dlouhodobě brání, aby byla školou segregovanou… To, jak moderně mohou i bez reformy školství fungovat „obyčejné“ české školy, ukazuje dokumentární seriál ČT Jak se dělá dobrá škola, jehož deset zhruba půlhodinových dílů se vysílá od středy 6. září. Nejedná se v něm o alternativní vzdělávací domy, ale převážně o ty zřizované městem nebo obcemi, kam chodí děti většiny z nás. Seriál vznikl podle scénáře TOMÁŠE FEŘTEKA (61), odborníka na vzdělávání, scenáristy a našeho někdejšího kolegy.
Jak se změnila mapa českého školství od té doby, kdy jste o vzdělávání psával do Reflexu?
Ještě před patnácti lety jsem všechny dobré školy znal – dneska ani náhodou. Počet veřejných škol, které výrazně proměnily a proměňují podobu výuky, se během let zvýšil z desítek na několik set. Jen neznám dobrou školu se špatným ředitelem, žádná taková věc neexistuje. Vždy je třeba ředitel, který má vizi, bez tohohle základního předpokladu nevybudujete dobrou školu, respektive já takovou neznám. Samozřejmě že všude pracují výborní učitelé, kteří dělají práci se zápalem, s nasazením a poučeně, ale jeden dobrý kantor školu nezmění. Naopak, často tihle učitelé nemají kde učit, musejí leckdy měnit místa, protože jim nedostatečně otevřené vedení klade nesmyslné překážky – základem je prostě dobré vedení, bez výjimky. Ale opravdu se situace mění.
Znamená vaše desítka škol, že se naše školství zlepšuje jaksi „samo“, „zezdola“, bez státních zásahů, bez reformy, o které se už několik let jenom mluví?
Chceme ukázat, že na reformu českého vzdělávání nemusíme čekat, že už dávno probíhá. Ale zároveň tím seriálem říkáme, jak školy mohou nebo budou vypadat v budoucnosti. Pracovali jsme přitom se školami, které mají svoje metody osvědčené, protože jsou v praxi už například patnáct nebo i třicet let, takže už měly šanci jasně prokázat svou životaschopnost a také už mají třeba generaci absolventů. Pokud jde o stát, pomáhá, byť často nedostatečně. Ale přinejmenším spustil reformu vzdělávání v roce 2005. Ta mnoha školám pomohla, už nemusely svoje inovace tajit a mnohé školy to popostrčilo, aby se o ně pokusily.
Není to ale deset nejlepších škol v České republice.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
