Divadelní představení palestinských umělkyň Losing it obklopilo ohlušující mlčení
Palestinky Samaa Wakim a Samar Haddad King vystoupily s inscenací Losing it na pražském festivalu 4+4 dny dva dny po teroristickém útoku Hamásu v Izraeli. Časová souhra byla neplánovaná, dala se ale využít k reflexi situace, k vyjádření organizátorů, k diskusi. Místo toho – ticho.
V sobotu, o šábesu, pronikli ozbrojenci palestinského Hamásu do Izraele a začali terorizovat a vraždit civilisty a unášet rukojmí. Z ulic měst, z kibuců, z domovů. Události v Izraeli a v Pásmu Gazy bleskově zaplnily média i sociální sítě. Oběti na obou stranách dosáhly jen během víkendu stovek, zranění utrpěly tisíce lidí. Geograficky vzdálenější konflikt ve veřejné debatě upozadil to, co se děje poblíž, na Ukrajině.
V pondělí vystoupily na festivalu 4+4 dny v pohybu palestinské umělkyně Samaa Wakimová a Samar Haddad Kingová s představením Losing It. Dramaturgie festivalu se plánuje s dlouhodobým předstihem a těžký kontext, do kterého se událost doslova ze dne na den dostala, nebylo možné předvídat.
Do divadla jsem ten večer mířila se smíšenými pocity. Jak celá akce proběhne? Ve foyer přísně přecházela ostraha. Batohy bylo tentokrát nutné odložit v šatně. Ale jinak? Vůbec nic. Organizátoři zvolili jako reakci mlčení. Nezazněla žádná slova solidarity s mrtvými, raněnými, trpícími, žádný odkaz k tomu, co se aktuálně děje za divadelními zdmi. Žádné pobouření, lítost, vzedmuté emoce. A to mlčení vyloženě křičelo.
Po představení se nekonala žádná diskuse, kromě té, která se soukromě a spontánně vede po produkci nad skleničkou v divadelním baru. Tolik nevyslovených otázek přitom pomyslně žhnulo ve vzduchu. Uvažuji, zda to hlučné mlčení bylo diplomatické, vyhýbavé, ohleduplné, či alibistické. Nebo jestli snad ctilo zásadu, že o čem se nedá mluvit, o tom se má mlčet. Jenže patří aktuální události v Izraeli do této kategorie? V žádném případě.
Jen tanečnice Samaa Wakimová na konci představení, nejprve otočená zády k publiku a pak vůči němu tváří v tvář, plakala. A její slzy trochu narušily podivnou clonu mlčení. Mluvily svým způsobem. I když jejich skutečný obsah a význam je stejně možné si jenom domýšlet.
