Filmový klenot a symbol českých Vánoc. Tři oříšky pro Popelku jsou s námi už 50 let
Kdyby na Vánoce (a nejlépe přímo na Štědrý den) některá z tuzemských televizních stanic neodvysílala pohádku Tři oříšky pro Popelku, nebyly by to pro mnoho našinců ty opravdové Vánoce. Zkrátka Češi by si bez tohoto kultovního snímku s půvabnou Libuškou Šafránkovou v hlavní roli a ozdobeného jedinečnou hudbou Karla Svobody či titulní písní „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?“ od Karla Gotta nedokázali nejkrásnější svátky v roce ani představit. A nic na tom nemění skutečnost, že děj a zápletku všichni velice dobře znají, protože pohádku viděli již nesčetněkrát. A nelze se ani čemu divit. Poprvé byla uvedena před rovnými 50 lety, 1. listopadu 1973.
Popisovat zde děj pohádky by bylo nošením dříví do lesa. Věnujme se spíš zajímavostem, které se ke vzniku filmu váží a jichž nebylo vůbec málo.
Pohádka byla natočena v koprodukci Československa s tehdejší Německou demokratickou republikou. Součástí kooprodukční smlouvy bylo ujednání, že si v pohádce zahrají i němečtí herci. Nejvíce viditelní byli samozřejmě král (Rolf Hoppe), královna (Karin Lesch) a macecha (Carola Braunbock). Ve východním Německu se i natáčelo, a to jak ve věhlasných ateliérech v Babelsbergu u Berlína, tak i na zámku Moritzburg u Drážďan.
Pohádka se původně měla točit na jaře a v létě roku 1973, ale východoněmecká televizní společnost DEFA uvedla, že nebude moct na natáčení uvolnit dostatečné množství lidí. Scénárista František Pavlíček (který však v titulcích nemohl být kvůli nepřízni režimu uveden) proto scénář přepsal, a pohádka se tak již točila na přelomu let 1972 a 1973. V tu dobu však bylo málo sněhu, a proto se musel vyrábět z rybích kostí. Negativem tohoto řešení byl velký zápach, který museli herci na placu snášet.
Režisérem snímku byl Václav Vorlíček, přestože první nabídku na jeho natočení dostal Jiří Menzel. S ním však měl „problém“ tehdejší ústřední dramaturg Filmového studia Barrandov Ludvík Toman, a proto režisérskou taktovku předal Vorlíčkovi.
Role princezny se měla původně zhostit Jana Preissová, ta ale byla v té době těhotná. Volba proto padla na Libuši Šafránkovou, která filmaře zaujala rolí Barunky v dvoudílném filmu Babička od Antonína Moskalyka. Do role prince se původně uvažovalo nad Janem Hrušínským či Jaroslavem Drbohlavem, ale Vorlíček se nakonec rozhodl pro čerstvého absolventa konzervatoře Pavla Trávníčka. Ve filmu je však jeho hlas předabován Petrem Svojtkou. Zajímavostí je, že ve snímku ani jednou nezazní princovo křestní jméno, a diváci tak ani nevědí, jak se jmenuje. Ve filmu se představila celá plejáda skvělých herců v čele s Vladimírem Menšíkem, Mílou Myslíkovou, Helenou Růžičkovou či Janem Libíčkem. Ve vedlejších rolích se objevili například syn Heleny Růžičkové Jiří nebo Vítězslav Jandák.
Čeští diváci mají pohádku spojenou s titulní písní „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?“ v podání Karla Gotta. Pro německý trh se producenti rozhodli použít jen hudební doprovod Karla Svobody bez Gottova zpěvu. Jinak Karel Svoboda složil hudbu k celému snímku a jednotlivé skladby jsou ukázkou jeho mistrovství.
K samotnému natáčení se váže celé množství kuriozit a zajímavostí. Například sova Rozárka, se kterou vede důvěrné rozhovory Popelka, musela vypadat, že komunikuje. Aby tedy na povel přivřela oči, a poradila tak Popelce, šťouchal do ní nenápadně špejlí sám režisér Václav Vorlíček. Střevíček nechali tvůrci vyrobit hned ve třech velikostech, aby jeho krása vynikala v každém záběru. Popelka i princ měli k dispozici více koní, protože ti se v té době nemohli převážet přes hranice kvůli slintavce a kulhavce, které se tehdy v Československu vyskytovaly. Jurášci proto byli tři – dva čeští a jeden německý. Ve scéně na honu byl do role lišky pasován ochočený lišák jménem Vašík, kvůli neposedným psům se musely scény natáčet hned několikrát. To u holoubků, kteří pomáhali Popelce, nic takového nehrozilo, neboť podle dobových vzpomínek byli notně vyhladovělí.
Kromě saského Moritzburgu se pohádka natáčela v lesích kolem Javorné u Čachrova, u vodního hradu Švihov, ale i v ateliérech v barrandovském studiu. Kromě herců byl i početný kompars, který se zhostil rolí především na bále. Tvořili jej převážně tanečníci z východoněmeckého televizního baletu.
Česká premiéra pohádky byla původně stanovena na 16. listopad 1973 do pražského kina Blaník. Snímek byl však již promítán o dva týdny dřív na Národní přehlídce filmů pro děti v Ostrově nad Ohří. V televizi se poprvé pohádka vysílala 24. prosince 1974. Premiéra v NDR se konala již 8. března 1974. Od té doby se pohádka reprízuje každoročně a nejinak tomu bude i letos.
