Znáte Tim, nádhernou desku z poloviny 80. let? Jestli ne, tak si ji sežeňte – ale v původním mixu
Kapela The Replacements z amerického Minneapolis mohla být větší než R.E.M., ale zůstala kultem pro zasvěcené a velkolepě hořkosladkým příběhem o tom, jak si lze šlapat po štěstí. Jejich klíčové album Tim teď vyšlo v novém a hezčím zvukovém kabátě. A to je špatně.
„Ne vítězové, ale poražení jsou hrdiny těch nejpřesvědčivějších příběhů,“ píše hudební novinář Nick Kent v knize Těžkej nářez.
The Replacements mohli – a měli – být slavnější než R.E.M. a prodat během boomu alternativního rocku v 90. letech desítky miliónů desek jako oni. Nejblíže k tomu měli v roce 1985, kdy vydali album Tim, své první u velké nahrávací společnosti. Průlom do mainstreamu se jim však nepodařil i proto, že kapela vlastní úspěch úspěšně sabotovala. Příběh čtveřice muzikantů, kteří prostě odmítli vyrůst a přestat být usoplenými fracky, je stejně silný, fascinující, navenek rozverný a uvnitř hořký jako jejich hudba.
Album Tim nedávno vyšlo v novém, vymazlenějším zvukovém kabátě. Nadšené recenze připomněly, jak nádherná ta deska je, zavzpomínaly, jak po ní kapela nikdy nenaplnila svůj potenciál, a zaspekulovaly, co by bylo, kdyby Tim znělo takhle hned napoprvé. Ale kdyby neexistuje. U2 letos znovu nahráli čtyřicet svých starých písní v nových aranžmá. Roger Waters nedávno vyrobil vlastní verzi alba Dark Side of the Moon své někdejší kapely Pink Floyd. Původní členové brazilských metalistů Sepultura natočili znovu své rané desky s instrumentálními schopnostmi a zvukovými možnostmi, kterých se jim v počátcích kariéry nedostávalo. Spousta skupin si hraje na stroj času a vrtá se v dávno vydané muzice, jako by snad mohly přepsat její pozici v dějinách. Historie ale není nespravedlivá, je prostě, jaká je. Nikdy se nedozvíme, kolik „dalších“ a hudebně možná ještě lepších Beatles zkoušelo prorazit vedle liverpoolské čtyřky, ale nikdy se jim to nepovedlo a my se o nich nikdy nedozvěděli. Jenže o The Replacements víme. A třicet let poté, co jsme je pohřbili a oplakali, je můžeme právě skrze jejich pohnutou a nenaplněnou historii vnímat ještě intenzívněji: díky všemu tomu, co mohlo být a nebylo, jsou ještě větší, nádhernější a tragičtější. Původní Tim zní přesně tak, jak znít mělo – a má.
