Mladý Wonka bojuje proti zlým kapitalistům bez výrobních prostředků, zato olezlými písničkami

Wonka je takzvaná origin story, tedy příběh o tom, jak se hrdina stal tím hrdinou, jakého už známe. Willyho Wonku známe z knihy Roalda Dahla Karlík a továrnu na čokoládu a jejích filmových adaptací jako průmyslníka a majitele oné fabriky na sladkosti. V tomto prequelu se s ním setkáváme jako s mladíkem, který teprve vyráží za svým snem dělat tu nejlepší čokoládu. Připlouvá do jakéhosi evropského velkoměsta se dvanácti stříbrňáky v kapse a přenosnou továrničkou na cukrovinky. Skončí však ve vydřidušské noclehárně, kde – protože je analfabet – podepíše smlouvu, kterou se de facto uváže k rokům otrocké práce. A nedaří se mu ani prodávat své sladkosti, protože město ovládá čokoládový kartel, který nemilosrdně likviduje jakoukoliv konkurenci. A „nemilosrdně“ tu znamená pokusy o brutální vraždy.

Film scenáristy a režiséra Paula Kinga (oba díly rodinné podívané o medvídku Paddingtonovi) je drsný dickensovským způsobem: jsou v něm obrovské sociální kontrasty, maminky se ztrácejí nebo umírají mladé, sirotci jsou týraní a zavíraní do holubníků, chudina nelidsky tvrdě dře na chamtivé kapitalisty a tak dále. Ale není v tom dickensovská propracovanost postav nebo sociologické zachycení prostředí, je to prostě jen agrese: je vlastně až šokující, kolik postav ve Wonkovi je vyloženě zlých nebo podlých nebo že se v něm seriózně a realisticky usiluje o zavraždění malé holky. Ano, ani Roald Dahl se ve svém díle, v poslední době pohříchu zhusta cenzurovaném, nebojí násilí na dětech a dalších temných podtónů. U něj však jde o černý humor, poťouchlost, potměšilost a nadsázku, kdežto ve Wonkovi z toho jde hrůza.

Ta hezká část Wonky, která se tváří, že jde o film vhodný pro děti, je oproti marxisticky detailně propracovanému zachycení prostředí viktoriánského kapitalismu vlastně velmi průhledná. Hlavní hrdina si najde kamarády, kteří jsou stejně jako on zapřažení do otrocké práce, a s nimi vybuduje čokoládové impérium. Jak? To nikdo neví a ve filmu se to neřeší. Prostě stačí naznačit, že má jisté polokouzelné schopnosti, a milý Wonka sype z rukávu kila špičkových cukrovinek. Odkud bere suroviny kromě toho, že jednou podojí digitální žirafu? Na čem tovar vyrábí, když má jen malou skříňovou, ručně obsluhovanou továrničku? Řeklo by se – fantazie tvůrců! Ale prostě nejde jen tak ukázat, že parta uvězněných lidí přes noc vybuduje velkolepý obchod s čokoládou včetně sortimentu, nota bene když to má od policie zakázané.

A taky je Wonka vlastně muzikál, ale písničky i choreografie jsou naprosto povědomé, napsané i zahrané na autopilota. Dobře, v písni A World of Your Own zaznějí hezké dechy.

Willyho Wonku model 2023 ztvárnil Timothée Chalamet docela pěkně, ale Johnny Depp z Burtonova snímku Karlík a továrna na čokoládu (2005) stojí o tři třídy výš – asi i proto, že si postavu formoval z velké části sám, kdežto Chalamet působí, že prostě dělá, co se po něm chce. Chalamet navíc není žádný herecký chameleon a tváří se dost stejně, ať už hraje feťáka (Beautiful Boy), spasitele impéria (Duna) nebo vysokoškolského studentíka (Deštivý den v New Yorku). Zjevně však má schopnost působit v určitém druhu publika příjemné hormonální poruchy.

Výborná je začínající Calah Lane v roli terorizované dívky Nudle. Oproti tomu digitálně zmrzačený Hugh Grant coby skřet Umpa Lumpa může vyvolávat děsivé noční můry jako podobně zohavené postavy z nejspíš nadlouho poslední filmové verze muzikálu Cats (2019).

Co si tedy myslet o filmu, kde se velká část postav snaží skoro všechny ostatní sedřít z kůže nebo uplatit a kde se i v magické říši Umpa Lumpů musejí dluhy splácet lichvářským tisícinásobkem? Že vznikl jen pro peníze.