Vyšel druhý abecedář mexické kultury, svěží a barevná kniha o lákavé zemi
Všichni jsou už v Mexiku. To byl hit populární v dobách, kdy se socialismus v posledních křečích bránil své smrti vysílením a hnilobou. Zpíval ho Michal Tučný a my, co jsme tu zůstali, jsme si během jeho poslechu vychutnávali zprávy těch, kteří utekli a zmizeli někde ve světě. V Mexiku asi málokdo, ale stejně: název té země evokoval dálku, sluníčko a exotiku.
Utekla řada let a vida, všichni ještě v Mexiku nejsou. Někteří tam zatím nebyli ani na skok. Možná jen tu a tam registrují zprávy o mexických pašeráckých bandách nebo podobné pikantérie, které si proklestí cestu do médií. Do Mexika je to vlastně daleko, skoro deset tisíc kilometrů, takže co?
Takže je tu Mexikopedie
Kniha, která může znovu probudit touhu a chuť si cestu alespoň představovat. Mexikopedie není pouze jedna, ta červená z roku 2020. Čerstvě tu díky nakladatelství Argo máme taky Mexikopedii číslo dvě, laděnou do modra.
Oba abecedáře mexické kultury napsala Eva Kubátová, soudní tlumočnice, překladatelka, bloggerka a publicistka, která po dokončení doktorského studia na Středisku ibero-amerických studií FF UK zvedla kotvy a dnes už deset let žije s rodinou v Mexico City. „Mexikopedie není turistickým průvodcem, ale ochutnávkou Mexika. Jednotlivé kapitoly jsou tak spíše než návodem na cestování inspirací k tomu, co všechno je v Mexiku možné cítit, zažít, ochutnat či osahat,“ píše se v knize. Její autorka, mj. dopisovatelka měsíčníku Lidé a Země, nám poučeně a rafinovaně předkládá pastičky, do kterých se rádi chytáme. Potom, alespoň zkusmo, hledáme termíny, kdy to do Mexika letí a kolik by taková cesta stála.
Pojeď, to musíš vidět naživo
Asi nemá smysl probírat se oběma svazky Mexikopedie zvlášť. Ačkoli si dovedu představit, že i každý sám o sobě dokáže čtenáře, potenciální cestovatele, uspokojit, dohromady tvoří parádní, kompaktní celek. V obou je ve shodě s podtitulem, jenž zní Abecedář mexické kultury, použit stejný klíč: každému písmenku abecedy je přiřazeno jedno heslo, které ovšem košatí a jeho výhonky přesahují do dalších zahrádek. Takže 27 písmen abecedy, 27 kapitol o mexické gastronomii, historii, umění, lidech a všemožných místních podivnostech; 424 stran, desítky ilustrací a stovky fotografií. Struktura zůstává poměrně přehledná; udržet ji nejspíš nebylo jednoduché a stálo to jistě hodně sebekázně, nepokračovat v rozvíjení jednotlivých příběhů a témat ještě o kousek dál. Skoro vždycky si dokážu představit, že tady by mohla začít celá další kniha, která by rozhodně nebyla nezajímavá.
Přístup, který autorka zvolila, tedy odhalování perliček na dně, je asi jediný možný, protože Mexiko má rozlohu téměř dva miliony kilometrů čtverečních (Česko necelých osmdesát tisíc!): „Na této obrovské ploše tepou srdce 68 různých etnik s předkolumbovskými kořeny, naleznete zde na 70 % veškerých druhů fauny a flóry planety Země…“ Už jen z těchto čísel je zřejmé, že postihnout celou tu krásnou zemi (i když ve dvou svazcích) možné není. Připravit ale alespoň několik prvních bodů do případného itineráře ano.
Obě Mexikopedie jsou nabité informacemi, a to nejen v textu. Kvalitní výběr množství „mluvících“ fotografií, které jako by opakovaly: „Pojeď, to musíš vidět naživo,“ vám znesnadní rozhodování s odkládáním cesty na druhou stranu zeměkoule. Třetím pilířem, jakýmsi svorníkem obou knih, pak je povedený, osvěžující zlom Zuzany Bürger a také výtvarná práce Barbory Žižkové, která Mexikopedie opatřila barevnými ilustracemi a obálkami přesně z toho světa, o kterém vyprávějí.
