Jimmy Page, architekt rocku a okultista v dračím obleku. Kytaristovi legendárních Led Zeppelin je 80 let
O smyslu žebříčků všeho druhu si můžeme myslet, co chceme, a taky se můžeme dokola ujišťovat, že hudba nejsou závody. Ale platí to přesně do chvíle, než se podíváme na nějaký opravdu prestižní a chceme mít v rukou silný argument, proč na někoho pět ódy. To je případ dnešního oslavence, právě osmdesátiletého Jimmyho Page. Certifikovaného největšího žijícího kytaristy všech dob.
Americký magazín Rolling Stone vždy po pár letech obnovuje svůj žebříček největších kytaristů všech dob. Zatím poslední verze vyšla vloni v říjnu. Asi by málokdo čekal na prvním místě někoho jiného než Jimiho Hendrixe. Ano, je tam, navzdory faktu, že zemřel před třiapadesáti lety. Na druhé pozici se umístil další nepochybný revolucionář Chuck Berry, zemřelý sice v roce 2017, nicméně způsobivší svoji revoluci více než deset let před Hendrixem. A teď to nejdůležitější: bronzovou příčku obsadil Jimmy Page, (nejen) hardrocková kytarová ikona. Která sice s žádnou zaznamenáníhodnou novinkou také nepřišla desítky let, ale naštěstí je stále mezi námi. A tak: nikdy neříkej nikdy...
Image a experimenty
V krátkém zdůvodnění, čím je Jimmy Page tak významný, Rolling Stone píše: „Dávno před vznikem Led Zeppelin měl Jimmy Page obrovský dopad na svět rocku díky svému hraní v Yardbirds a své práci jako session kytarista na celé londýnské scéně.“ A o pár řádek dál: „S Led Zeppelin se vše, co mělo s Pagem něco společného, okamžitě stalo legendárním, od vyšívaného dračího obleku až po jeho posedlost okultismem. Ale v popředí vždycky byly jeho zářivé riffy.“
To všechno je čirá pravda. Jimmy Page a vlastně celí Led Zeppelin by mohli být hlavní učební látkou na rockových školách v předmětu Úloha image pro úspěch rockové kapely. Vysloveně ikonické vlasaté zjevy, tomu odpovídající modely oblečení, nimbus tajemství, doteku s magickými mocnostmi, zároveň i pověst největších sexuálních bouráků na hudební scéně – to všechno posilovalo jejich pozici kapely číslo jedna sedmé dekády. U Page samotného k tomu připočtěme i jeho nástroje, ať to byl mysticky pomalovaný Fender Telecaster, který se dnes prodává v replice jako jeho signovaný model, anebo bizarně působící dvoukrký Gibson, který je neodmyslitelný od nejslavnější zeppelinovské písně Stairway to Heaven.
Ale zanechme pábení o vizuálních dojmech: Led Zeppelin byli především ztělesnění skvělé hudby a Jimmy Page byl jejich hlavní hudební motor. Jako fenomenální hráč, ale i skladatel s již výše zmíněným obrovským citem pro silné kytarové riffy, tedy figury, které se ve skladbě opakují a nabalují se na ně další složky skladby, byl strůjcem nejen zvuku této konkrétní kapely, ale vzhledem k jejímu vlivu, jenž můžeme u stovek rockových skupin cítit dodnes, vlastně jedním z hlavních architektů rockové hudby jako takové. A to nemluvíme o inovativnosti jeho rukopisu, hráčského i autorského, byl průkopníkem používání některých přídavných elektronických efektů na kytaru, hry smyčcem, originálního mistrovství dosáhl v technice slide převzaté od amerických bluesmanů – ostatně vliv blues, ale i anglické lidové hudby zakomponovaný do tvrdého rocku jsou také výraznými přínosy Jimmyho Page, potažmo Led Zeppelin jako celku.
Bez Planta ani ránu
Po rozpadu v roce 1980, který kromě sporů v kapele urychlila předčasná smrt bubeníka Johna Bonhama, se během pár let dostali Led Zeppelin do pozice kapely s nejžádanějším comebackem. Na pódiu se v takové či onaké podobě objevili jen párkrát, například na charitativním monstrkoncertu Live Aid v roce 1985, jediný opravdu velký porozpadový koncert, který stojí doopravdy za řeč, se ale odehrál až v roce 2007 v londýnské O2 Areně, velmi úspěšný byl i jeho audio- a videozáznam. Zdá se však, že se jednalo o skutečnou tečku za slavnou érou kapely. Jimmy Page přitom byl (a možná ještě je?) jediný ze členů, který by si patrně rád se starou partou ještě zahrál.
Zatímco klávesista a baskytarista John Paul Jones a zejména zpěvák Robert Plant jedou úspěšnou sólovou kariéru, ve které bývalé parťáky nepotřebují, na většině významnějších Pageových projektů po roce 1980 jsou bývalí „zeppelini“, zejména Plant, tak či onak spolupodepsáni, ať už si vzpomeneme na projekt Page & Plant z 90. let, anebo kupodivu jediné sólové Pageovo album Outrider, které vydal v roce 1988.
Do Pageovy hlavy nikdo z nás nevidí a není jasné, jaký je hlavní důvod jeho zřejmé postupující rezignace na hudbu. Když v roce 2022 točil Ozzy Osbourne poslední album Patient Number 9, měl ambici, aby na něm pohostinsky zahráli všichni tři slavní kytaristé, které odchovala v šedesátých letech kapela Yardbirds. Eric Clapton a Jeff Beck vábení uposlechli, Jimmy Page prý někdejšímu frontmanovi Black Sabbath ani neodpověděl na esemesku. Ale čert ví, třeba měl jen špatné číslo...
