A co vy, posypali jste si už hlavu popelem kvůli naší společné koloniální minulosti?
Ředitelka Národní galerie Praha, paní Alicja Knast, si na rok 2024 stanovila zvláštní priority. Nepatří mezi ně nedostateční financování „její“ instituce, stav Veletržního paláce ani další – řeklo by se zjevné – problémy, nýbrž otázka zřejmě mnohem palčivější: to, jak jsme se tady ve střední Evropě vyrovnali s koloniemi.
Den před silvestrem jsem si v anketě Lidových novin přečetl vyjádření ředitelky Národní galerie Praha (NGP), paní Alicje Knastové: „Za prvé budeme muset najít nové způsoby, jak diskutovat a řešit koloniální minulost, a to i v zemích střední Evropy.“ Dostal jsem záchvat smíchu: máme snad řešit naši společnou koloniální minulost s Polskem a dalšími státy středovýchodní Evropy v kontextu okupací nacistickým Německem a Sovětským svazem? Ale to byla okupace, ne kolonizace...
Nebo že bychom měli poradit Velké Británii, Francii a Španělsku, jak se vyrovnat s jejich koloniální minulostí, a sdílet s nimi myšlenky, které umění vrátit a které ne? A případně přispět vracením artefaktů ze sbírek Náprstkova muzea? Chtěla nám snad paní ředitelka naznačit, že na letošním bienále v Benátkách bude ČR zastupovat Eva Koťátková s projektem Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilogramů lehčí, který zkoumá československou historii „ze současných ekologických a dekoloniálních perspektiv“? Jenže „žirafí srdce“ v Pavilónu České a Slovenské republiky v Giardini neuvidíme: zůstává uzavřený, protože na něj v roce 2019 spadl strom. A my – se Slovenskem – nejsme schopni tu naši „nepodsklepenou chajdu pro umění“ opravit, a tak bude Koťátková vystavovat v Arsenale, kde mají svá zastoupení státy, na něž mezi třiceti vyvolenými v prestižní Giardini nezbylo místo.
Shrňme si to: NGP, o které se už od Knížákových dob říká, že jde o nejpodfinancovanější státní příspěvkovou organizaci v gesci MK ČR, neřeší nedostatečné financování, rekonstrukci Veletržního paláce (na loňském Designbloku tam jeden ze dvou hlavních vchodů nefungoval a polovina pánských mušlí na toaletách v přízemí byla mimo provoz) ani opravu historického pavilónu v Benátkách, ale „koloniální minulost ve střední Evropě“. Smích mě přešel, těžko je mi u srdce!
