Spousta krytů, málo direktů. Dokument o Vémolovi je sice pestrý, ale k tělu se nedostane
Karlos „Terminátor“ Vémola jede kamsi autem a kdosi mu klade otázky jako z rozhovoru do školního časopisu. Je den, je noc, střídají se záběry z různých časových období a různého původu. Vémola mluví o tom, jak byl v dětství mlácený a že má hotelovou školu. „UFC je můj splněnej sen a teď mám šanci se tam vrátit.“ Vémola zkoumavě pozoruje krokodýla. Tíživou atmosféru rozčísne estrádní hit Karla Gotta.
Na celovečerní dokument Karlos nejspíš nepůjdou diváci, kteří nemají aspoň základní povědomí o tom, co je český zápasník ve smíšených bojových uměních zač. I tak je ale vstup do filmu matoucí, zbytečně přepálený, až agresívní svou nepřehledností. Divoce namixovaná kombinace obrazového a zvukového materiálu slouží jako zastírací manévr, když není co říct, co ukázat, i na jiných místech snímku. Ten se odvíjí víceméně chronologicky. Od Vémolových formativních zážitků (ve třetí třídě zbil kluka, kterého se bála celá škola) se přes kulturistiku dostává do Londýna, kde Karlos přešel od práce vyhazovače k zápasení. Raketový úspěch ho dovedl až do americké ligy UFC, kde však český borec neuspěl. Po zbytek filmu sní o tom, že se do UFC vrátí. Mezitím se ve zlém rozejde s bratrem, pořídí si jednu rodinu a poté druhou, obě se ženami připomínajícími jeho dětskou platonickou lásku Pamelu Andersonovou.
Snímek režírovali Michal Samir a Šimon Šafránek, kteří mají s filmovými portréty skutečných osobností zkušenosti: první natočil minisérii o Ivetě Bartošové, druhý třeba dokument o „Mekym“ Žbirkovi. Tentokrát jako by ale nevěděli, jakým způsobem k protagonistovi přistoupit. Používají stylizovaný leitmotiv autonavigace, která komentuje Vémolovy životní křižovatky („Přepočítávám. Změna vašeho životního cíle.“), ale vedení by se hodilo i jim. Autoři spolu se střihačem Šimonem Hájkem zkoušejí nejrůznější efektní postupy. Pracují třeba s kontrastem vysokého a nízkého, který je zápasnickému světu vlastní, kochají se okázalým nevkusem Vémolova světa, volbou hudebního doprovodu si z Karlose dělají legraci. Ale pořád vidíme prostě kluka, který se živí tím, že mlátí lidi, a vedle toho řeší celkem běžné starosti.
„Film plný unikátních a archívních záběrů vznikal patnáct let. Ukáže, kdo ve skutečnosti je Karlos Vémola, jaký je mimo světla reflektorů a odkud se vlastně vzal,“ tvrdí anotace, ale film po sobě zanechává pocit, že to hlavní se vynechalo. Vémola tvůrce pustí k sobě domů i na svou svatbu, ale vlastně o sobě nic neprozradí. Záhadou zůstane i to, jestli vůbec má co prozrazovat, nebo jestli je prostě takový, jak se jeví na první pohled. Snímek končí jeho prohrou v Oktagonu, ale od filmařů se porazit nenechal.
Karlos Vémola hostem v Prostoru X:
