James Hawes, režisér filmu o Nicholasi Wintonovi: Na place jsme vzlykali. Ale Hopkins je showman!

V Česku příběh Wintonova hrdinství všichni znají. Jak je to ve Velké Británii?

Záchranu dětí netajil, jak se občas říká, ale prostě o ní nemluvil. To dělalo po válce hodně lidí, ať už se mohli pyšnit hrdinskými činy, nebo naopak páchali zlo. Nicky cítil vinu. Říkal si, že mohl udělat víc. Ale show That’s Life! na BBC, kde jeho hrdinství vyšlo najevo, byla jednou z největších události britské televizní historie – nezapomeňte, že šlo o pořad, který se vysílal živě a sledovala ho třetina Britů. To bylo na konci 80. let; v dalších dekádách se z tohoto segmentu stal známý klip na YouTube, jenž se stává virálním tak dvakrát do roka. Lidé si pamatují, kdy Nicholase s „jeho“ dětmi viděli poprvé. Je skvělé, že jsme mohli udělat film o události, kterou lidé znají – ale už neznají celý příběh.

Winton by se bez toho možná obešel. Zaslechl jsem, že když za ním vaši producenti přišli s nápadem na celovečerák, neměl zájem.

Ale to je přesně ta jeho skromnost, která mu byla vlastní po celý život. Měl za to, že příběh není o něm a že lidé, kteří ho měli znát, ho už dávno znají. Zkrátka nechtěl být v popředí, měl v hlavě, že se té akce zúčastnilo i mnoho dalších dobrovolníků. A po zmíněném pořadu měl pocit, že stačilo. Víte, byl jsem se teď podívat na hlavní nádraží u jeho sochy, kde jsme točili. Vyfotil jsem se a dal snímky na Instagram. To by Nicky nikdy neudělal. Neměl potřebu lidem o věcech referovat. Film nakonec podpořila jeho dcera.

Ve vašem filmu se ho ptají, jaký má k židovským dětem, které chce vyvézt z Česko-Slovenska těsně před válkou, vztah. Nechápou, proč se do toho pouští, když mu do jejich osudu nic není. Co přitahovalo na jeho osudu vás?