Depeche Mode v socialistické Praze jí změnili život. Když přišel dopis z kanceláře kapely, byl to šok
Když se do totalitní vyprahlé pustiny zakously první tóny klavíru skladby Pimpf a naléhavě zaduněly typické údery do kolejnic a tympánů, jako by se Palachovým dětem rozlomily okovy. První koncert světových hvězd v socialistickém Československu se stal splněným snem tisíců fanoušků Depeche Mode a některým z nich doslova změnil život. Jedním z nich je Michaela Olexová, která dnes žije v Londýně. I takhle na koncert z roku 1988 vzpomínáme v novém čísle Reflexu.
Bylo to nové, nikdo tady nikdy nic takového neviděl, úžasná atmosféra, popisuje v superlativech Michaela své tehdejší pocity. Vstupenky sehnala přes Čedok, na koncert vyrazili s partou spolužaček z Karlových Varů a ve škole ten den „hodily áčko“. Jak dnes říká, unešená byla už z atmosféry před halou. „Tam byla strašlivá energie fanouškovství, všichni v černém, spousta cizinců, v některých skupinkách hrály kazeťáky, taková sounáležitost,“ vzpomíná trochu dojatě Michaela a dodává, že Depeche Mode pro ni byla láska na první pohled.
Michaela v roce 1988 studovala na střední ekonomické škole v Karlových Varech zahraniční obchod. Součástí výuky proto byly i cizí jazyky. Ovšem k angličtině byla vedená už dávno před tím svou maminkou. Proto měla na rozdíl od svých vrstevníků blízko nejen k hudbě, ale i textům DM. Díky otčímovi, velkému hudebnímu fanouškovi, zas měli doma poměrně dost desek i se západními skupinami. „Taky u nás fungoval klub, kde měl občas přednášky o hudbě publicista Josef Vlček. S partou depešáků jsme chodili do parku, všichni v černém, tak nás občas legitimovali esenbáci,“ pousměje se Michaela s tím, že tehdy si i možná kvůli tomu dokonce pohrávala s myšlenkou na emigraci z totalitního Československa. Dodejme, že SNB byl Sbor národní bezpečnosti, tedy tehdejší policie.
V Anglii drze vrazila do Mute Records
Po maturitě se Michaela vydala pracovat do Prahy a hned na ministerstvo. Zahraničních věcí. A zároveň se pustila do práce na československém fanklubu DM Friends a vydávání zdejšího fanouškovského časopisu – Halo. S názvem podle skladby z desky Violator. „Pak jsem vyrazila do Anglie dělat au pair, a když už jsem tu byla, tak jsem si vzala do hlavy, že vydáme Depeche Mode knihu fotek – a vydala se přímo do Mute Records,“ směje se Michaela své tehdejší mladické drzosti. Nicméně ji přijal manažer, co měl na starosti DM, ale na ničem se nedohodli.
„Za pár měsíců ale přišel dopis přímo z kanceláře DM. Šok obrovský! Že jestli ještě platí, že bych pro ně chtěla dělat,“ ještě dnes nad tím kroutí Michaela nevěřícně hlavou. Celosvětový fanzin depešáků Bong se do té doby vydával v USA, ovšem tam s tím manažer zničehonic skončil. A tak se časopis přesunul do Anglie. „Chodila jsem tam pomáhat, dělala jsem všechno možné, co zrovna bylo potřeba. A v roce 93 jsem jela s kapelou do Česka a poprvé fotila koncert. A hlavně jsem byla oficiálně představena všem členům Depeche Mode,“ popisuje Michaela setkání svého života. A o pár měsíců později přišla nabídka, že by mohla dělat Bong jako šéfka.
Korektury posílala faxem
Ovšem aby mohla pracovat v Anglii, protože Česká republika nebyla tehdy ještě členským státem EU, potřebovala pracovní povolení. Tak společně s kanceláří DM požádali britské úřady. „Nedostala jsem ho. Byrokrati nám sdělili, že povolení se dává důležitým povoláním, jako je třeba neurochirurg, ne manažerce časopisu. To jsem fakt obrečela!“ říká najednou pohnutě Michaela.
Nicméně s Lyn, kamarádkou z práce, vymyslely variantu B. A sice že Michaela bude časopis vydávat na klíč. Ale z Česka. A tak se vrátila do vlasti, odkud začala Bong vydávat. „Korektury jsem posílala faxem,“ a rozesměje se, když říkám, že tohle budeme muset asi podrobně vysvětlit. Protože fax už si asi pamatuje málokdo. Prostě offline svět.
Nástup internetu a masovější používání vystavilo fanzinu v tištěné podobě stopku. Michaela dál spolupracovala s Depeche Mode už jen jako fotografka a vydala obšírnou fotografickou knihu 1994 až 2002. „Ale tahle full production praxe mi pomohla v dalších angažmá, kdy jsem dělala ve Warnerech nebo v Bontonu a třeba ve Stratosféře jsem stála u zrodu rozjezdu českého Rolling Stone,“ vypočítává Michaela. Dnes už ale zase žije v Londýně, kam se provdala, a má svou firmu na webdesign.
Vzpomínky fanoušků na koncert Depeche Mode v socialistickém Československu v roce 1988 si můžete přečíst v tištěném Reflexu, který vychází 22. února.
