Gesto je někdy víc než manifest – například při děkovačkách z pódia
Čas letí, věci se mění a texty stárnou. Projev filmařky Darii Kashcheevy na Českých lvech, kontroverzní formou i obsahem, spustil vlnu názorových reakcí, ale taky možná změn správným směrem – k možnostem lepšího skloubení rodičovství s kreativní prací. A to by bylo to nejlepší, co mohlo z téhle bouře ve sklenici sociálních sítí vzejít.
Nejhorší jsou na ceremoniálech neplánované minuty ticha. Někdo se na pódiu rozhodne, že je potřeba něco bohulibého uctít, zvedne na nohy celý sál a pak se mlčí, ať si o tom myslí kdo chce co chce. Nemůžete s tím nic dělat, jako s únosem letadla. Minutu to stejně nikdy netrvá. I „únosci“ to začne být trapné dřív. Jiní laureáti místo ticha zaplní sál naopak příliš mnoha slovy, agitací na jim blízké téma.
Jako snad všichni v Česku jsem i já od sobotního předávání Českého lva expert na děkovačky na udílení výročních cen. Režisérka Daria Kashcheeva při přebírání Ceny Magnesia za nejlepší studentský film, mezinárodně úspěšnou Electru, začala z mobilu číst manifest o úskalích snahy skloubit role tvůrkyně a matky. Když místo přidělené minuty mluvila víc než tři a nereagovala ani na „vykuřování“, které překročení limitu signalizovalo, režisér přímého přenosu ji okřikl a filmařka pódium opustila. Sociální sítě pak zaplavila vlna reakcí, v mé bublině většinou souznících s Kashcheevou a odsuzujících zásah z režie. Jedna věc však je souhlasit s prezentovaným názorem (a jde o důležité téma!), jiná se způsobem prezentace. Pohoršovali by se reagující nad utnutím, kdyby od pultíku někdo třeba hájil Rusko?
S notorickým překračováním časového limitu při děkovačkách pořadatelé Českého lva zápasí roky. Na některé laureáty nezabírají prosby, zvukové signály ani vyhánění kouřem. Letos produkce na nominované v tomto smyslu předem apelovala až úpěnlivě. Coby režisérka by Kashcheeva měla víc než třeba herci chápat zodpovědnost režiséra přímého přenosu a jeho úzkost, že se večer vymkne z rukou. Ano, někteří ocenění na letošních Lvech mluvili ještě déle, ale jde o princip, pravidla a ohleduplnost. Bohulibost nebohulibost, kdo má potřebu v rámci děkování upozornit na nějaký problém, měl by to stihnout do minuty – nebo odkázat na internet, jako to udělali tvůrci oceněného krátkého snímku Atestace s webem proadamka.cz. Gesto je někdy víc než manifest.
