V kinech se do sebe pustí Godzilla, Kong a uklízeč japonských toalet

Vojtěch Rynda: Godzilla X Uklízeč toalet

Plán kinopremiér vedle sebe často staví velmi různorodé tituly, aby si na své přišel pokud možno každý divák. Někdy tak dochází k obzvlášť vtipným kombinacím. V nejnovější nabídce biografů se ocitly dva snímky z úplně protikladných žánrů, oba přitom se silnou japonskou stopou. Jedním z nich je velkofilm Godzilla x Kong: Nové impérium, pokračování bombastické bitvy Godzilla vs. Kong z roku 2021. Obě titulní monstra tentokrát musejí spojit síly proti kolosální hrozbě související se změnou klimatu, která ohrožuje jejich existenci i budoucnost celého lidstva. Japonský zmutovaný ještěr Godzilla se na plátně objevuje už poosmatřicáté. Vedle explozí a všeobjímající destrukce pak do kin vstupují Dokonalé dny – půvabný a meditativní počin německého klasika Wima Wenderse (Nebe nad Berlínem, Paříž, Texas). Jeho hlavní hrdina Hirajama pracuje jako uklízeč toalet v Tokiu. Žije spokojeně ve své pečlivě sestavené rutině a volný čas tráví čtením knih, poslechem starých rockových kazet nebo focením na analogový fotoaparát. Ze životní harmonie ho nevyruší Godzilla, nýbrž série nečekaných setkání... Vybírejte tedy kinosál podle nálady a kýžené hladiny adrenalinu!

Dokonalé dny, režie Wim Wenders (2023) a Godzilla x Kong: Nové impérium, režie: Adam Wingard, 2024, v kinech od 28. 3.

Dokonalé dny, režie Wim Wenders, foto: Aerofilms

Marek Gregor: Prvorepubliková obrazárna v Městské knihovně

Obrazy dělného lidu od malířů ze Sudet, amatérské snímky Dášenky od Karla Čapka vedle fotografií autorů české avantgardy, skvělé sochy Otto Guttfreunda, portrét šéfa pobočky velké banky v Košicích, úžasný Karel Lhoták, ale i obrazy jedné z prvních českých feministek mezi malířkami Milady Marešové… To je jen několik málo z více než tří set portrétů, skupinových obrazů, krajinomaleb, pohledů do kaváren, reliéfů a dalších prací, které jsou součástí vynikajícího projektu Nové realismy. Ten se hodně ze široka noří do tehdy nových uměleckých trendů na území Československa v meziválečném období, takzvaně od Aše až po Podkarpatskou Rus. Rozhodně výtvarná událost první kategorie jara roku 2024 i vzhledem k tomu, že pořádající GHMP projekt vyzdrojovala z více než třicítky institucí a ze soukromých sbírek.

Nové realismy, Moderní realistické přístupy na československé výtvarné scéně 1918–1945, Městská knihovna (GHMP), do 25. 8. 2024

Heribert Fischer-Geising, Portrét Hildegard, 1931, olej, plátno, se svolením Freital Municipal Collections, Foto: Steffen Petrenz

Archív

Jan Studnička: Mastí Alone in the Dark a Ztracenou korunu Prince z Persie

Jak nejspíš vědí všichni fanoušci survivalových hororů, počátkem žánru není mnohem slavnější Resident Evil, ale téměř zapomenutý titul jménem Alone in the Dark z roku 1992. Vysloužil si sice několik pokračování, ale většina z nich nestála za nic... Doposud. Hard remake nás přivádí do Louisiany dvacátých let minulého století a máme hned dva herní protagonisty, které hrají Jodie Comer a David Harbour! Přes třicet let čekání se vyplatilo, je to povedený noir horor říznutý Lovecraftem. Pro fanouška povinnost.

Stejně tak nejnovější Princ, který je nejen návrat ke zběsile rychlému tempu trilogie ze začátku tisíciletí, ale hlavně k legendárnímu prvnímu dílu z devětaosmdesátého, který já osobně mrskám občas na prohlížeči dodnes. Rychlá, akcí nabušená metroidvania se hraje lehce, má nádherně pohádkový vizuál, a pokud jste hráč nad třicet, tak vám srdíčko zajásá.

Alone in the Dark, reboot a remake 2024 a Princ of Persia: The Lost Crown, 2024

Marek Gregor: Sláva undergroundu

Pořádající Vladimír „Drápal“ Lábus (Guerilla Records) v promo textu ke koncertu zahajujícímu celou šňůru P.P.U. - Egon Bondy Tour 2024 píše: „V letošním roce to bude neuvěřitelných 50 let, co se na hradě Houska začala nahrávat jedna z nejslavnějších desek československé kultury Egon Bondy´s Happy Hearts Cub Banned skupiny The Plastic People Of The Universe.“ A tak nejvýznamnější aktivní ochránce undergroundu u nás oslovil několik hudebníků, kteří jsou se jménem kapely spjati, aby dali dohromady dočasnou koncertní sestavu: Josef Janíček (klávesy, zpěv), Jan Brabec (bicí, zpěv), Vladimír Dědek (trombon), Tomáš Schilla (violoncello, zpěv), které doplňuje na basu Johnny Judl jr. A nuda to rozhodně nebude, protože jako host vystoupí J. H. Krchovský se svým Krch-Off Bandem. 

P.P.U. - Egon Bondy Tour 2024 + Host: J. H. Krchovský a Krch-Off Band, Palác Akropolis, 4. 4.

Vojtěch Rynda: Starý kontinent, nové filmy

Festival Dny evropského filmu přináší každoročně mapu toho nejlepšího, co aktuálně vzniká v kinematografiích našeho světadílu. Zahajovacím snímkem 31. ročníku se stane komedie Daaaaaalí!, výstřední portrét malíře Salvadora Dalího, ve kterém se realita míchá s fantazií. Soutěžní sekce Poprvé, zaměřená na silné debuty, nabídne třeba romantickou gangsterku Omar Jahoda, maďarské drama Bez dechu nebo tituly o rodinných vztazích Superpozice a Šťastně a vesele. Dokumentární, hrané i animované filmy o hudbě uvede soutěžní blok Film & hudba, jehož hlavním tahákem je snímek Katii de Vidas Peter Doherty: Cizinec ve vlastní kůži. Režisérka i titulní hudebník přijedou osobně (Pete Doherty zahraje naživo po projekci dokumentu v Paláci Akropolis, 7. 4. v Reflexu číslo 14 se můžete těšit na rozhovor s ním). Retrospektivy se také dočká rakouská  filmařka Jessica Hausnerová.

Hlavní část Dnů evropského filmu proběhne od 4. do 9. 4. v pražských kinech Světozor, Edison a Přítomnost, brněnském Artu a ostravském Minikině, poté se akce přesune do desítky dalších kin v Česku.

Jana Kománková: Skejťák ze zasněných kopců

Když u nás hrál Tommy Guerrero posledně, nešla jsem na něj, už ani nevím proč, a pak toho litovala. Kalifornský skejťák a muzikant s úžasným citem pro atmosféru je prý naživo velká paráda. Jakmile bylo oznámeno, že se do Prahy chystá zase, zpozorněla jsem a díky dobrým zprávám o fajn koncertech i krásnému aktuálnímu albu Amber of Memory jsem si to do diáře zapsala boldem: 3. 4. Tommy Guerrero navštíví pražská Kasárna Karlín. A tu desku si pusťte taky. Čerstvé skladby jsou ještě subtilnější než ty starší a o atmosféře zasněných plání nebo snad kopců u moře vyprávějí ještě vycizelovaněji, úsporněji a jaksi pokorněji. Krása.

Tommy Guerrero, Kasárna Karlín, 3. 4.

Jana Bendová: Láska, intriky a ješitnost

Kdo se vypraví do podkroví Divadla na Vinohradech, kde nalezne studiovou scénu, bude odměněn komedií dramatika a našeho redakčního kolegy Karla Steigerwalda Pronásledování a umučení dr. Šaldy. Hra pobaví urputným zápasem dvou starých divadelních intrikánů, autora dr. Šaldy. a ředitele divadla dr. Nývlta. Jeden chce do divadla dostat svou hru složitými pletichami, do kterých nasadí i vlastní ženu herečku. Ta je současně tajnou milenkou toho druhého, který chce s její pomocí vpádu divadelní novinky zabránit. Komické zápletky, satirické útoky na české divadlo, Vinohradské nevyjímaje, i divadelnickou ješitnost bez hranic korunuje fakt, že roli obou pošetilých a komických hrdinů hraje tentýž herec, Marek Holý. Mimochodem výborně.

Karel Steigerwald: Pronásledování a umučení dr. Šaldy, Divadlo na Vinohradech, nejbližší představení 3. 4., 18. 4. a 28. 5.

Jana Bohutínská: Izraelský tanec v Praze

Z města Beer Ševa na jihu Izraele přijíždí do Prahy soubor SOL Dance Company. 5. 4. vystoupí na Nové scéně Národního divadla s inscenací Georget a 8. 4. s inscenací T. O. M. L. V Izraeli se současnému tanci velmi daří a české publikum se o tom mohlo díky hostováním v Česku už mnohokrát přesvědčit. Soubor SOL Dance Company vznikl v roce 2016 pod uměleckým vedením choreografa Eyala Dadona (*1989), který v Izraeli začínal jako tanečník. Za sebou má již i českou zkušenost, když s baletem Národního divadla spolupracoval na složeném večeru bpm, do něhož přispěl svou choreografií Arzta. I bpm je v dubnu na programu Národního, a to mezi dvěma vystoupeními SOL Dance Company.

SOL Dance Company, Georget a T. O. M. L, Nová scéna ND, 5. a 8. 4.

Oppenheimer (trailer) • Entertainment Tonight

Kateřina Kadlecová: Oppie v bedně

Já vím, že už jste Oppenheimera všichni viděli dvakrát, a navíc jak se patří, v IMAXU. Jenže já jsem přespolní a do kina se dostanu výjimečně, takže mě mile překvapilo, když před týdnem začala nejlepší film uplynulého roku streamovat služba SkyShowtime. Obávala jsem se tříhodinové stopáže i tematiky fyziky, které jsem přestala rozumět někdy kolem svého patnáctého roku (OK, možná třináctého), ale musím říct, že mě skvěle zrežírovaný film uchvátil. Střihačka si musela máknout, chudinka, aby oddělení všech časových rovin logicky fungovalo. A to obsazení! Cillian Murphy hraje populárního univerzitního přednášejícího, později „otce atomové bomby“ s přezdívkou Oppie tak, že jsem vlastně ani nezaznamenala, že to je ten frajer z Peaky Blinders. Sedm Oscarů plně zasloužených.

Oppenheimer, režie Christopher Nolan, 180 minut, 2023, SkyShowtime.

Michal Kořán: Unikátní výstava voděných loutek v českém filmu

Liberecké Severočeské muzeum připravilo ve spolupráci s Mezinárodním festivalem animovaných filmů Anifilm výstavu Za hranice animace zaměřující se na hraniční kinematografickou formu pohybující se mezi filmem a divadlem. Filmy, v nichž klíčovou roli hrají voděné loutky, se u nás objevují od prvních snímků se Spejblem a Hurvínkem přes stěžejní díla Jana Švankmajera až do současnosti. Právě úspěchy filmů jako Kuky se vrací či Malý pán v posledních dekádách ukazují, že jde o stále živý fenomén. Výstava voděné loutky v českém filmu mapuje toto téma vůbec poprvé. K vidění jsou zde nejrůznější postavy z celovečerních i krátkometrážních filmů, ale také dekorace, prostředí, ilustrace, skici a další umělecké předměty. Výstava je tematicky propojená s festivalem Anifilm (7.–12. května 2024, Liberec) a zároveň představuje loutky a kulisy z očekávaného celovečerního filmu Velký pán.

Za hranice animace | Voděná loutka v českém filmu, Severočeské muzeum v Liberci, do 2. 6.

Jakub Šofar: Pragensie s kapkou nostalgie

„Hulata – měl po roce 1945 za výkladem bustu maršála Stalina vyformovanou z mrtvolně bílého amerického kunerolu, dováženého nám Unrrou; v takovém červenci srpnu tam ovšem bustu míti nemohl; sám však pamatuji, jak maršálovi v očním důlku souložily mouchy.“ Jedna z anekdotických vzpomínek z hesla Řezníci/uzenáři. Jejím autorem je spíše básník Ivan Diviš, který vyrůstal na Vinohradech, než prozaik a esejista Josef Jedlička ze Žižkova. Texty vznikaly v polovině 70. let v době jejich exilu v Mnichově. Nicméně kniha Poslední průvodce Prahou (vydal Torst, ilustroval Jindřich Janíček), což jsou vzpomínky na Prahu zmíněných dvou mužů, přetavené do několika desítek slovníkových hesel, je důkazem, jak je dennodenní, opakovaná zkušenost důležitá pro pozdější vytváření minulosti a jak je často mnohem zábavnější, literárnější a také uvěřitelnější než „vysezené“ fikce. Společná práce na rukopise byla pro oba významné literáty záchranným kruhem v době vzniku – a půlstoletí poté je bezmála třísetstránková knížka důležitým pramenem poučení a jedinečné literatury.

Poslední průvodce Prahou, Josef Jedlička – Ivan Diviš, Torst, 2023

Pavlína Vavříková: Dozimetry hrají Čajkovského

„Mrazivý thriller z černobylské zóny“, píšou na ponurém obalu knihy. Pravdou je, že je tam toho mnohem, mnohem víc. Smekám před francouzským autorem za jeho znalost ruských a ukrajinských reálií. Povedlo se mu napsat román z prostředí bývalého Sovětského svazu, a to jak geograficky, tak mentálně. Vlaštovky vás zanesou do oblasti stále ještě čpící radioaktivitou, do atmosféry válkou zmítané Ukrajiny. Právě v zamořené zóně se najde oběť vraha, který pravděpodobně zabil už před 30 lety. Přesně v den výbuchu v elektrárně. A tak se vracíme i do minulosti. Schopnost autora vykreslit tehdejší události i jejich následky očima místních je nedocenitelná. A přitom celé pozadí příběhu je pravdivé. Na Google Street View si dokonce můžete prohlédnout budovu, kde najdou první oběť. Jako důkaz o povedeném průniku do charakteru lidí přikládáme krátkou citaci od pitevního stolu: „Když jsme ho vyndali z rakve, spustily dozimetry Čajkovského,“ řekl lékař. „A kdybyste chtěl oblek proti radiaci, tak ty nemáme.“

Morgan Audic: Vlaštovky z Černobylu, Vendeta