Zaprodal jsem se, cash nevydělal. Lukáš Vydra natočil se svou kapelou Dukla druhé řadové album
Textař, skladatel a učitel na Střední škole knižní kultury Lukáš Vydra (40) natočil se svou kapelou Dukla druhé řadové album Stejný lepší za jediný víkend. Deska se pohybuje v nejrůznějších hudebních stylech, půjčuje si z osmdesátkových kytarovek, elektroniky, smočí se v rapu. Tomu odpovídá i složení hostů – v jedné písničce se objeví slovenská zpěvačka Ela Tolstová ze skupiny Tolstoys, v jiné bývalý fotbalista a rapper TK27 z jihlavských 58G. Lehkost, s níž Vydra veršuje, je nakažlivá, až si s ním chcete zpívat: „Svý ruce zkřehlý o mě si zahřej, rave v dálce končí a začíná den…“
Učíte budoucí knihkupce světovou literaturu a tvůrčí psaní. Jak se k tomu člověk dostane?
Vystudoval jsem Literární akademii Josefa Škvoreckého ještě v letech, kdy tam učili Jáchym Topol, Petr Šabach nebo Michal Viewegh. Na písňové texty jsem chodil k Jiřímu Dědečkovi, na poezii k Petru Borkovcovi. Bavilo mě střídat spisovatele-učitele a asi jsem od nich něco okoukal. Pak, někdy v roce 2017, jsem viděl inzerát, že na střední škole v Kobylisích hledají pedagoga, že do výuky zavádějí tvůrčí psaní. Vzali mě, jako jeden z mála u nás jsem měl tuhle disciplínu vystudovanou.
Co jste dělal předtím?
Různě, po antikvariátech nebo po galeriích. Vlastně jsem se zašíval, hledal jsem místa, kde bych si mohl číst nebo hrát na kytaru.
Když jsem si poprvé pustil novou desku Dukly, hned mi naskočili Joy Division nebo Soubor tradičního popu, ale STP končili v době, kdy jste se narodil. Kdy jste je začal poslouchat?
Vyrůstal jsem v devadesátkách v Kadani na hip hopu. Další hudbu jsem objevoval, až když jsem se ve dvaceti dostal na vejšku do Prahy. Tam mě učil i Aleš Opekar, který dělal Pop Museum v Kaštanu, kde jsem narazil na českou novou vlnu. S nadšením jsem nakoukával seriál Bigbít a objevil tak třeba Letadlo. Tehdy se také v Levných knihách objevilo DVD Hudba 85, kde jsem poprvé slyšel STP nebo Máma Bubo. Překvapilo mě, co se tady hrálo. Já už sice poslouchal The Smiths, Joy Division a The Cure, ale najednou mi došlo, že i tady se ve stejné době dělala podobná muzika, a ještě syrovější. To pro mě znamenalo entrée do českého bigbítu, úplně jsem mu propadl.
Do písniček vám vedle hudební inspirace lezou i odkazy na literární texty, jednou kousek Seiferta, příště něco z Velkého Gatsbyho…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
