Na vlně objímání a trapného humoru: Magnesie Litery byly překvapivé i předvídatelné
Potřiadvacáté se včera udílely nejvýznamnější tuzemské literární ceny Magnesia Litera. Na rozdíl od loňského roku se letos během slavnostního večera na Nové scéně Národního divadla předávaly ceny i v žánrových kategoriích. Během hodiny a půl se tak na pódiu vystřídalo čtrnáct oceněných. Diváci v sále i u televizních obrazovek se mimo jiné dozvěděli, po čem moderátor Saša Michailidis zvracel v Drážďanech s režisérkou Lucií Sunkovou, a užili si rovněž notnou dávku trapného humoru. A samozřejmě dostali mnoho tipů na čtení.
Ráz večera jako by určil herec Vladimír Javorský, který předával cenu za nejlepší detektivku. Do své role se tak vžil, že začal vyhlašovat vítěze ještě předtím, než stačila moderátorská dvojice Daniela Písařovicová a Saša Michailidis představit nominované. Literu nakonec získala Jana Jašová za detektivní román Krutý měsíc. Následně převzal cenu Jan A. Kozák za Ságu o Lundirovi v kategorii fantastiky a Lucie Macháčková zabodovala v kategorii humoristická kniha s titulem Svatební historky aneb jak jsem se nevdala. Daniela Písařovicová se stand-up komičky zeptala, zda je titul její knihy stále platný, na což Macháčková odpověděla, že píše pokračování historek z tinderu a že její dveře jsou otevřené.
V podobně absurdním duchu se neslo i oceňování dalších kategorií. Než obdržela cenu za překlad Marta Pató, která z maďarštiny převedla román Lászla Szilasiho Třetí most, svěřil se moderátor Saša Michailidis publiku, že s předávající a zároveň autorkou půlminutového video představení Třetího mostu, režisérkou Lucií Sunkovou, zvracel na festivalu animovaných filmů v Drážďanech po požití kebabu.
Objímám, objímáš, objímá
Vcelku očekávatelné bylo ocenění Jiřího Brabce a nakladatelství Karolinum za práci na souborném díle Karla Šiktance, které bylo vyznamenáno jako nakladatelský čin roku. Stejně předvídatelné bylo, že cenu za debut roku získal Eli Beneš za knihu Nepatrná ztráta osamělosti. Ačkoli byla v nominacích i mimořádně silná a vyzrálá kniha Kláry Krásenské Mýtinami, ukázalo se, že poezii v této kategorii skutečně není přáno.
Alespoň však mohl Saša Michailidis na pódiu obejmout Eliho Beneše, svého mnohaletého známého z hudebního průmyslu. A nebylo to jen jednou, kdy během slavnostního večera došlo na objímání. Již zmíněný Jan A. Kozák se poté, co získal cenu, dovedl pouze smát, a tak jej moderátorka Daniela Písařovicová na uklidnění objala. O objetí si řekl také její někdejší novinářský kolega z České televize Josef Pazderka, šéfredaktor Českého rozhlasu Plus, který předával cenu za publicistiku. Tu získala Tereza Matějčková za soubor esejí, recenzí a rozhovorů Bůh je mrtev. Nic není dovoleno. A pro jistotu na pódiu poznamenala, že je sice nervózní, ale obejmout nepotřebuje: „Já jsem na distanc“. To vítěz v kategorii kniha pro děti a mládež Jiří Dvořák, spojený dlouhodobě s nakladatelstvím dětských knížek Baobab, byl ještě odtažitější; chtěl odejít z pódia poté, co do mikrofonu zamumlal sotva pár slov. Nakonec ho však moderátorská dvojice přiměla pobýt o něco déle.
Do třetice všeho dobrého?
Největší pozornost bývá během udělování Liter věnována trojlístku poezie, próza a kniha roku. Ještě než došlo na předávání v těchto kategoriích, byl autorský kolektiv oceněn za knihu Louky. Dobrodružství poznávání v kategorii naučná literatura a cenu čtenářů získal Martin Moravec za knižní rozhovor s lékařem letecké záchranky Martinem Dvořákem. Pak už se mohlo publikum v sále i u televizních obrazovek soustředit na to, zda se Kamilu Bouškovi podaří proměnit třetí nominaci a za opulentní trojsbírčí Dokumenty získá svou první Literu.
Většina literární scény byla přesvědčená, že tomu tak bude, protože Bouškův jedinečný projekt byl přijat s takřka bezvýhradným nadšením. Přesto se na pódium podívala Tereza Bínová, která porotu zaujala – oproti Bouškovi – decentní, mimořádně kompaktní a podmanivou sbírkou Červený obr. Nutno podotknout, že v kategorii poezie by si cenu zasloužila i třetí nominovaná, Zofia Bałdyga, která loni vydala první česky psanou, zcela suverénní sbírku Poslední cestopisy. O všech zmíněných sbírkách jste si loni mohli přečíst v tištěném Reflexu ve vaší oblíbené rubrice Báseň týdne.
„Náhodná“ kniha roku
I v próze byly šance tří finalistů vyrovnané. Nakonec uspěl s románem Rozložíš paměťMarek Torčík, který během děkovné řeči nejenže deklaroval, že se chce rozdělit o peněžní prémii za vítězství s dalšími nominovanými, ale rovněž se vyhranil vůči zkostnatělé tuzemské legislativě, která pořád ještě nepovolila sňatky stejnopohlavních párů. „Nemůžu si vzít svého partnera, ale vyhrát literární cenu můžu,“ řekl Torčík.
A rovněž naznačil, že mu soutěžení v literatuře připadá poněkud nesmyslné. K tomu se přidala i Alena Machoninová, jež si díky románu Hella odnesla cenu v hlavní kategorii – ještě předtím získal Literu za přínos české knižní kultuře organizátor slam poetryTomáš Kůs. Machoninová na pódiu zároveň řekla, že neměla v úmyslu být spisovatelkou a že Hella vznikla v podstatě náhodou. Pokud „v podstatě náhodou“ vznikají v tuzemské literatuře takové knihy jako Hella, nejspíš na tom nebudeme tak špatně, jak loni soudili pánové Ondřej Horák a Rudolf Červenka v pořadu Akcent na stanici Český rozhlas Vltava. Pokud je to hlavní sdělení, které si z třiadvacátého ročníku Magnesií Liter odneseme, byl to podařený ročník.
