Koncept viny vnímám jako jeden ze základních kamenů civilizace, říká režisér krimiseriálu O penězích a krvi

Podvodníček Alain Fitoussi (Ramzy Bedia) z chudé pařížské čtvrti Belleville se spojí se zlodějem z vyšších vrstev Jérômem Attiasem (Niels Schneider) a společně spáchají nevídaný podvod. Všimnou si totiž, že na nově vznikajícím trhu s emisními povolenkami lze točit čím dál větší peníze a při tom okrádat stát o daně. „Ten případ se skutečně stal,“ říká režisér Xavier Giannoli, autor dvanáctidílné série O penězích a krvi, kterou s poměrně velkorysým rozpočtem 30 miliónů eur produkovala společnost Canal+. O penězích a krvi se loni stalo ve Francii senzací, 14. května  série přišla i do Česka.

„Jména jsme změnili, v tomhle ohledu jde o licenci,“ říká režisér. Fikce to však nebyla pro investigativního novináře Fabrice Arfiho, který události z konce nultých let rozpletl v bestselleru, jehož jméno převzal i seriál. Zatímco v knize je hlavním kladným hrdinou novinář Arfi, v seriálu je to vyšetřovatel Simon Weynachter v podání Vincenta Lindona. Kniha vyšla v roce 2018 a velmi brzy si v ní začal listovat i Giannoli. Proslavil se už v mládí, když v roce 1998 vyhrál cenu v Cannes s krátkým snímek L’Interview. Později se prosadil s adaptací Balzakova románu Ztracené iluze (2021), která uspěla jak u publika, tak u francouzských akademiků: snímek získal Césara za nejlepší film i scénář.

O penězích a krvi je váš první seriál. Bylo vám při čtení předlohy hned jasné, že se pustíte do rozsáhlejšího díla, než je celovečerní film?

Fabrice Arfi je u nás hodně známý, je to investigativec skoro až amerického střihu. A v knize se věnuje nejen vyšetřování, ale i makroekonomii, politice, financím, bankovním institucím… Bylo mi proto hned jasné, že je to skvělá látka právě na seriál. Dostali jsme prostor na dvanáct epizod, kde se na všechno můžeme podívat z nejrůznějších úhlů. Navíc mi producenti z Canal + hned řekli, ať si to pojmu po svém. Což bylo perfektní!

Jak se taková věc stane?

Občas mám pocit, jako by existoval nějaký trik na úspěch. Když se podívám na velká americká studia, jako jsou Warner Bros., Universal, MGM… Opravdu tak dobře vědí něco, co my nevíme? Nakonec myslím, že ne, vždyť Stevu Jobsovi taky všichni tvrdili, že prst na obrazovku nepatří. A dneska máme dotykový telefon všichni. Když jsem tedy prezentoval scénář první epizody, dost lidí z nejrůznějších produkčních platforem se ofrňovalo. Nezdálo se jim to. Ale v Canal+ věc viděli jinak. Chápali, že jsem filmař, že mám za sebou sedm nebo osm celovečerních filmů, a chtěli to se mnou rozjet právě proto, že je moje filmy zaujaly.
Na druhou stranu, abych byl upřímný – jednali jsme po úspěchu mých Ztracených iluzí. Vycházely na ně dobré recenze, ve Francii vydělaly okolo osmi miliónů eur. Kdyby snímek skončil jako katastrofa, všechno by probíhalo jinak. Nejsem blbej, vím, jak to chodí. Každopádně mi dali svobodu, ať zkusím něco nového.

Odkud jste to vzal?