Never more čaroději zvuku Stevu Albinimu, který mohl natropit ještě tolik kraválu…
Existuje alternativní rock, a pak je tu ještě „alternativní alternativní rock“. A ten má na čele napsáno „Steve Albini“. Radikální, kontroverzní, milovaný čaroděj zvuku předčasně zemřel deset dní před vydáním nové desky „své“ kapely Shellac. Nezapomeneme (mu to). Stýská se nám i po spisovatelce Alici Munro. Slzíme i nad Mánesem – ale tam nevíme, jestli jde o slzy smutku, smíchu, nebo vzteku.
Vojtěch Rynda: Bez muzikanta a producenta (i když to slovo neměl rád) Steva Albiniho (1962–2024) by obrovská část rockové alternativy od konce 80. let dál prostě neexistovala. Hrál s nesmírně vlivnými Big Black, kontroverzními Rapeman a inspirativními Shellac a stal se architektem klíčových alb zásadních hudebníků, jako Pixies, Breeders, PJ Harvey, Jesus Lizard a mnoha dalších. A taky dokázal spoustu lidí průběžně vytáčet svými nekompromisními a po desítky let konzistentními názory. Deset dní po jeho předčasné smrti mu pod hlavičkou Shellac vychází pohrobek, deska To All Trains. Ten charakteristický zvuk připomínající šmirglování rezavého ozubeného soukolí zní najednou strašně smutně…
Kateřina Kadlecová: V požehnaném věku 92 let minulý týden zemřela jedna z hrstky (pouhých sedmnácti) žen oceněných Nobelovou cenou za literaturu, kanadská prozaička Alice Munroová. Skvělá zejména v žánru povídek, jež v českém překladu Aleny Jindrové-Špilarové a Zuzany Mayerové vycházely v Pasece. Základní, hluboká četba o ženské identitě, sexualitě, dospívání, outsiderství, o lidech na okraji a temné stránce věcí, kterým nemusíte rozumět. Nebo si pusťte filmovou adaptaci jedné z jejích povídek, Daleko od ní (2006) režisérky Sarah Polleyové. Láska vs. Alzheimer.
Marek Gregor: Absolutní nepochopení vážnosti situace ilustruje volba nové dozorčí rady Nadace českého výtvarného umění, která spravuje budovu Mánesa. Přestože na vyzvání Nadace dvě nejvýraznější organizace činné v prostředí výtvarného umění u nás (Česká akademie vizuálních umění a Spolek Skutek) nominovaly respektuhodné osobnosti, správní rada Nadace se rozhodla nechat na sebe „dohlížet“ dva spřátelené právníky a svého bývalého člena Milana Bufku. A potápějící se loď se jménem Mánes nabírá vodu dál.
