Ostřelovaná Ukrajina: Její bouřlivá minulost a krajně nejistá budoucnost
Statečně se bránící Ukrajina už dva a půl roku upoutává pozornost celého světa, přičemž konec nejrozsáhlejšího a nejkrvavějšího ozbrojeného konfliktu v Evropě od druhé světové války je ve hvězdách. Jisté je jen to, že válka způsobila dramatické zhoršení mezinárodněpolitické situace a naděje na brzké uzavření alespoň příměří jsou pramalé.
Z pochopitelných důvodů značně zvýšenému zájmu o tuto těžce zkoušenou zemi, která ještě před Putinovou agresí patřila přes své potenciální bohatství k nejchudším státům Evropy, vyšli vstříc Jurij Felštinskij, Michail Stančev a Tomáš Lemešani. Jsou autory 424stránkové knihy s více než výmluvným názvem UKRAJINA V PLAMENECH, již vydala pražská Euromedia Group v edici Universum.
Putina lze zastavit pouze silou – jako Hitlera
Předmluvu k vydání z března 1922 napsal v Bostonu Jurij Felštinskij, který je autorem i následující kapitoly. V ní neskromně připomíná, že dvě předchozí publikace – Rusko v plamenech z roku 2000 a Korporace: Rusko a KGB za prezidenta Putina z roku 2008 –, jejichž spoluautorem je, předvídavostí předstihly svou dobu. Západ se tehdy nechával ukolébat a ignoroval některé nebezpečné prvky Putinova autoritářství, jež postupně gradovaly. Výsledkem je současná nanejvýš neutěšená situace. S určitými Felštinského „radami a doporučeními“ můžeme přinejmenším, hodně uhlazeně řečeno, polemizovat, i když chápeme, že jsou psány pod dojmem spravedlivého rozhořčení nad agresí velmoci proti slabšímu sousedovi. Citujeme: „Odpověď na otázku, jak Putina zastavit, je jednoduchá a zřejmá: Putina lze nyní zastavit pouze silou – jako Hitlera v roce 1939." Upřesněme, že v roce 1939 Hitlera nikdo nezastavil, naopak nacistické Německo za pouhých pět týdnů rozdrtilo v bleskovém tažení Polsko a obrat ve druhé světové válce ve prospěch Spojenců nastal až od roku 1943.
"Čas mírových rozhovorů skončil. Sankce uvalené se zpožděním osmi až čtrnácti let oslabují Rusko, vyřazují ho ze světového společenství, ale sankce nemohou zastavit Putinovu agresi. Toho může dosáhnout pouze zásah Ukrajiny a NATO. A jediný způsob, jak tuto válku ukončit (protože Putin ji neukončí), je porazit Putina koaličními silami, jako tomu bylo v roce 1945.“ Dodejme, že to by přineslo třetí světovou válku, jež by znamenala, slovy Vladimira Vladimiroviče Putina, s nímž tentokrát můžeme výjimečně souhlasit, zánik lidské civilizace, a takové vítězství si žádný příčetný politik nemůže přát.
Hrubé chyby ve vlastních jménech
Následuje exkurs do historie Ukrajiny. To je zajisté bohulibý počin, jelikož naše znalosti dějin této země jsou u nás v porovnání s Ruskem určitě mnohem povrchnější. Kniha se zabývá Majdanem, vývojem situace od ruské anexe Krymu a rozpoutáním bojů na východě země před deseti lety, které Putinovi vcelku hladce prošly, dost zevrubně se ohlíží do minulosti a náležitou pozornost věnuje – zvláště od uvedení vynikajícího, ale velmi drastického polského filmu Volyň – tolik diskutovanému hnutí banderovců. Jenže bohužel právě v tomto přehledu nastává kámen úrazu. Jeden ze spoluautorů, Tomáš Lemešani, totiž knihu pro české vydání přeložil z ruštiny. V přepisech ukrajinských jmen se tak objevují hrubky. Profesor Mychajlo Hruševskyj (na dalších stránkách je však správně, což platí i o jiných jménech), první hlava Ukrajinské lidové republiky, se do češtiny nepřepisuje Michajlo Hruševskij, uherský král Ondřej II. se tu objevuje ve zpotvořené podobě Andráš (maďarsky András; jména panovníků, především historických, u nás mívají zpravidla počeštěnou podobu), jedno z nejstarších měst na Ukrajině je Volodymyr-Volynskyj, a ne Volodymyr-Volyňský, nacionalista Petljura je správně Symon, a nikoli Simon. Tak bychom mohli pokračovat. Zmatek možná vznikl tím, že v ukrajinské variantě cyrilice se i do češtiny přepisuje jako i, ї jako ji a И, známé rovněž z ruštiny jako naše měkké i, jako y.
Komu nejsou fakta o této východoevropské zemi, aspirující na členství v EU a NATO, lhostejná, určitě se do Ukrajiny v plamenech přes výše uvedené dílčí nedostatky začte.