Jak překročit vlastní stín? Rakovničtí Manon Meurt se na albu Unravel odrazili od břehů jistoty
Už dlouho jsem neslyšel pět na českou kapelu tolik chvály od zahraničních odborníků jako na adresu Manon Meurt od Kevina Colea, programového ředitele vlivného amerického rádia KEXP, a Jamese Thornhilla, britského novináře a dýdžeje. Oba čtveřici označili za „nejlepší současnou českou kapelu“. Po návštěvě jejích aktuálních koncertů, a hlavně po poslechu třetího alba Unravel je to jasné.
Zvuk i finální podobu nahrávky poznamenala především účast britského producenta Eddieho Stevense (Róisín Murphy, Moloko, u nás Druhá tráva, Jana Kirschner), kterého si kapela vybrala právě proto, že spolupracoval s umělci z jiných hudebních žánrů. Vyplatilo se: zvuk alba je eklektický, pestrý, přechází od křehkých pasáží ke zvukovým atakům. Manon Meurt na nahrávce s lehkostí odhazují dosavadní nálepku následovníků britských shoegaze kapel a přesvědčují, jak umějí být sví, jak hýří nápady a jak se naučili pracovat s dynamikou i energií. Ta se měňavkovitě přelévá od experimentů a ozvěn středověké hudby k vlnám klenutých popových chorálů, v nichž se uplatňuje až nadoblačný vokál kytaristky Kateřiny Elznicové, která ho o pár vteřin později zase zkrotí až k šepotu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
