V našich novodobých dějinách najdeme několik výrazných sourozeneckých dvojic či dokonce členů rodinných dynastií, kteří výrazně vynikli v jednom oboru nebo alespoň spřízněných oblastech. Ať už to byla sociologie/politika (otec a syn Masarykovi), lékařství (neurologové Benešové) nebo četní umělci (bratři Čapkové, sestry Válovy atd.). V jiných rodinách se jejich členové prosadili v disciplínách dosti odlišných, kterých někdy „zvládali“ i více: podnikatel Havel a jeho synové Václav a Ivan; vědec, básník a filozof Jan Evangelista Purkyně a jeho syn, malíř Karel...
K druhému typu patří i rodina Firtů, o jejíchž třech členech právě vyšla více než třísetpadesátistránková kniha Firt – Jeden rod v soukolí československých dějin. Napsal ji publicista a ředitel Památníku Karla Čapka ve Staré Huti Zdeněk Vacek s přispěním Petra Firta, jednoho z mladších příslušníků slavného rodu.
Tři výjimeční, skvělí Firtové
Prvním hrdinou publikace je Julius Václav Firt (1897–1979), který ani nedostudoval gymnázium a živil se zprvu jako obchodník s lihem, ale díky svému talentu se vypracoval na ředitele vydavatelského koncernu Lidové noviny a vlivnou osobnost české kultury i politiky, meziválečné i té poúnorové exilové. Druhým protagonistou je jeho starší bratr, generál MUDr. Leopold Firt (1894–1968). Za druhé světové války působil jako šéflékař československé jednotky na Středním východě, poté pracoval v čele vojenské nemocnice ve Střešovicích, dnešní ÚVN. A lékařskému povolání se věnoval i jeho syn, prof. MUDr. Pavel Firt (1927–2016). Coby významný kardiochirurg provedl se svým týmem první úspěšnou transplantaci srdce ve východním bloku.
Hrátky s lihem i s penicilinem
Kniha ukazuje politiku meziválečného Československa někdy i z odvrácené strany. Známá je sice tzv. aféra lihovarnických peněz z dvacátých let, ale líh, s nímž Julius původně obchodoval a napsal o něm (a zmíněné aféře) dokonce brožuru Politická historie lihu, byl vlivnou komoditou i později. Lidovec František Hála se na Julia obrátil před volbami v roce 1935, zda by brožurku mohl ve stotisícovém nákladu jako volební materiál šířit po Moravě: „Hodila se mu totiž ve vnitrostranickém boji s moravskými lidoveckými konkurenty."
Kniha naznačuje i četné mezioborové přesahy, zvláště mezi lékařstvím a literaturou; ostatně přední meziváleční literáti jako Durych, František Langer či Vančura byli současně lékaři. K smrti Karla Čapka autoři podotýkají, že stačilo, aby měli jeho lékaři k dispozici antibiotika, a mohli jej vyléčit. Penicilin se ale podařilo izolovat až rok po Čapkově smrti a prvnímu pacientovi podat roku 1941. „Na území České republiky jej poprvé připravili ve Fragnerově továrně v Dolních Měcholupech – vzdálené od vinohradské vily sice jen něco přes šest kilometrů, zato nepřekonatelných šest let.“ Nicméně v tom, že se později, na podzim 1946, Pavel Firt zapsal na lékařskou fakultu, sehrál velkou roli zase vliv literatury: konkrétně nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1930, americký prozaik Sinclair Lewis, sám syn venkovského doktora, a jeho román Arrowsmith.
O co více by dokázali vykonat...
Celkově publikace Firt – Jeden rod v soukolí československých dějin líčí české dějiny z několika odlišných perspektiv. Pro oba bratry přitom platí, že díky jejich konexím pro ně dopady rozdělení světa železnou oponou nebyly tak drastické až likvidační jako pro mnohé jejich přátele. Juliovi se podařilo na poslední chvíli z poúnorového Československa uprchnout asi i díky varování komunistického ministra vnitra Václava Noska, s nímž se znal z londýnského exilu. A jeho bratr Leopold Firt sice nesměl po roce 1948 dělat závratnou kariéru, ale mohl se uplatnit jako podnikový lékař, pravděpodobně i díky tomu, že se za něj v kritické době přimluvily „dělnické kádry“, které (vedle tehdejších prominentů typu Karla Čapka) za první republiky ochotně léčil na pražské periferii. Profesně vysoko se pak dostal Pavel Firt, i když čelil intrikám a ministerským zásahům ve prospěch stranicky vlivnějšího kolegy.
Kniha vyznívá celkem optimisticky; díky svému nadání a dovednostem se její hrdinové dokázali i v těžkých podmínkách prosadit. Současně se však nad ní můžeme ptát, o co více by dokázali vykonat pro českou kulturu a medicínu, kdyby nežili v době poznamenané dvěma totalitními režimy...
