Lady Agatha Danburyová čili Adjoa Andoh: U Bridgertonů jste vítáni, je tu místo pro všechny!

Lady Danburyová je v rámci Bridgertonových, ale i v jejich prequelu Královna Šarlota: Příběh Bridgertonových rádkyní, dohazovačkou, hlavou dvora. Máte podobnou vedoucí úlohu i v rámci hereckého ansámblu?

Nejsem šéfkou nikde, dokonce ani ve své vlastní domácnosti! Ale protože už hraju dlouho, občas se mě členové produkčního týmu ptají, co a jak. A když mám co říct, řeknu to stejně jako Lady Agatha. Mám? Takže: je strašně důležité, aby za kamerou stály a na režisérské sesli seděly ženy. A lidi jiné než bílé rasy. Platí to pro filmové štáby obecně; nesmíme stát jen před kamerou. Ale u Bridgertonových jsem zrovna tohle nikomu zdůrazňovat nemusela, ten seriál doslova křičí do světa: Tady jste vítáni, je tu místo pro všechny! Producentkou je mocná žena, Shonda Rhimesová, která stvořila spoustu seriálů, zejména Chirurgy. Myslím, že s Bridgertonovými děláme přelomovou práci, podporujeme diverzitu a ženské a lidi jiných ras obsadili všechny myslitelné pozice, což ve filmovém byznysu přes veškerá blahodárná opatření zdaleka není standardem. I díky pestrosti, která odpovídá reálnému složení společnosti, se nám všem dobře pracuje.

Na divadle hrajete v Shakespearových nebo Čechovových hrách, v životě jste už držela v rukou lepší scénáře. Proč jsou Bridgertonovi tak úspěšní a proč je důležité mít je v našich životech?

Lidi jsou pořád stejní a ani jejich životní příběhy se nemění, všechno už to jednou bylo. Ano, máme teď lepší kanalizaci, antikoncepční metody, anestetika a penicilín, díky bohu. Ale na tom, jak se k sobě chováme, se v historii lidstva mnoho nezměnilo. Děti se stále chtějí osvobodit od rodičů, každý z nás je občas s někým na kordy nebo se něčeho bojí, všichni se zamilováváme a odmilováváme. A proto pořád obdivujeme Shakespearova dramata nebo sonety, případně autory antického Řecka a Říma: báječně psali o těchhle věčných záležitostech. Dcera ve škole studovala klasiky, nahlížela jsem jí přes rameno a řečtí filozofové byli kupodivu samé: „Ta dnešní mladá generace! To chování, těch zlozvyků!“ Prostě totéž, jako když se já sama vyjadřuju k vrstevníkům svých dětí. Je krásné přenést konverzaci o všem, co nás trápí ve století jedenadvacátém, na počátek století devatenáctého, a zasadit problém do nového kontextu. Někdy potřebujeme odstup – a někdy taky potřebujeme upustit páru, vypnout a podívat se na něco krásného. Na něco, jako jsou Bridgertonovi.

Posloucháte punkrock, jste věřící, feministka, milovnice krásné literatury. Kolik z vás je v postavě Lady Danburyové?