Automatické mlýny v Pardubicích: Umění místo mouky
Když bratři Winternitzové ke spolupráci na podobě moderního mlýna v Pardubicích pozvali mladého Josefa Gočára, jeho kariéra slavného architekta se teprve rodila. Dnes se budova Automatických mlýnů z počátku 20. století řadí ke skvostům tuzemské architektury a po rozsáhlé rekonstrukci ukazuje, že je v našich končinách něčím opravdu výjimečným.
Často se o nich mluví jako o české Tate Modern nebo Battersea Power Statiton – populárních londýnských průmyslových objektech, jež prošly významnou proměnou a nyní slouží veřejnosti; ať už jako galerie, nebo jako multifunkční objekt.
HISTORIE
První zmínky o mlýně na řece Chrudimce sahají až do roku 1586. Na začátku 20. století začali bratři Winternitzovi, potomci veřejně činné pardubické rodiny, stavět mlýn nový, moderní. Tehdy s nabídkou práce oslovili právě Josefa Gočára. Talentovaný žák Jana Kotěry dnes bývá označován za jednoho z nejosobitějších českých architektů minulého století. Některé zdroje tvrdí, že se při stavbě údajně nechal inspirovat babylónskou Ištařinou bránou. Každopádně ornamentální vzorce kombinující světlé a tmavé cihly působí až romantickým dojmem. Gočárovy stavby typické lomenými obloukovými tvary a kuriózními křivkami ve své době vyvolávaly údiv, ale i pohoršení.
EVROPSKÝ UNIKÁT
Automatické mlýny byly jednou z nejmodernějších průmyslových staveb svého druhu v celé střední Evropě a svému původnímu účelu sloužily více než sto let. Přísné normy a náročný provoz v centru města však už nebyly únosné a v roce 2013 byl provoz mlýna ukončen. O rok později pak byl areál zapsán na seznam Národních kulturních památek ČR.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
