V červenci roku 1954 nahrál neznámý mladík jménem Elvis Presley svůj první singl. Titulní píseň That’s All Right Mama nastartovala jeho kariéru, éru rokenrolu a byla první z řady nesmrtelných hitů, které znějí éterem dodnes.
Maličké nahrávací studio memphiského labelu Sun Records je místem, kde se rodily legendy. V 50. letech se tu za mikrofony střídali velikáni jižanského blues jako Howlin' Wolf, Junior Parker, B.B. King, James Cotton, Rufus Thomas nebo Ike Turner. Na blues a R’n’B ale tehdy leželo rasistické stigma „černošské hudby“ a rádioví diskžokejové odmítali nahrávky hrát, aby nepřišli o přízeň inzerentů. Majitel Sun Records Sam Phillips se proto neustále pídil po bílém zpěvákovi, který by jeho labelu pomohl do velkých rádií proniknout. Jeho kolegyně Marion Keiskerová vzpomínala, jak Phillips neustále opakoval: „Kdybych tak našel bělocha, který zní jako černoch a cítí hudbu jako černoch. Vydělali bychom miliardu.“
„Dobrý zpěvák balad“
Na Phillipse a celý hudební svět se usmálo štěstí koncem roku 1953, když na dveře Sun Studios zaklepal osmnáctiletý student. Chtěl si za pár dolarů pronajmout studio a nahrát pro maminku singl se dvěma baladami. Když si Phillips nahrávku poslechl, poznamenal si do notesu: „Elvis Presley. Dobrý zpěvák balad. Držet v záloze“. Phillips pak Presleyho několikrát pozval do studia. Přiřadil k němu basistu Billa Blacka a kytaristu Scotty Moorea a pod jménem Blue Moon Boys je nechal nahrát několik pomalých balad. Pásek s nahrávkami přibývalo, Phillips ale nebyl s výsledkem spokojený a byl napůl rozhodnutý Blue Moon Boys hodit přes palubu. Při jedné z frekvencí, která se odehrávala v noci z 5. na 6. července 1954, na všechny padla únava. Aby se probral, chopil se Elvis kytary, začal s ní tančit po studiu a pustil se do zpěvu písničky That’s All Right. V původní verzi zpěváka Arthura Crudupa byla skladba čisté blues. V Elvisově podání v ní ale znělo i country, bluegrass a rockabilly. Phillips, který do té doby klímal nad mixážním pultem, rázem zpozorněl. Když se k Presleyho improvizaci přidal na basu Billy Black, vyběhl Phillips z nahrávací režie a zavelel, ať začnou znovu od začátku. Pak už jen spokojeně pozoroval, jak se na magnetofonu točí nahrávací páska. Věděl, že našel zvuk, po kterém tak dlouho pátral.
Přes noc hvězdou
Tři dny poté nový singl zazněl v pořadu Red, Hot, and Blue vlivného memphiského DJe Dewey Phillipse. Ve studiu začaly zvonit telefony a posluchači se domáhali jména zpěváka se zvláštním hlasem a přednesem. Z Presleyho se stala přes noc taková hvězda, že si sám Sam Philips uvědomil, že jeho maličký label na jeho kariéru nestačí. Za 35 tisíc dolarů prodal nahrávací kontrakt manažerovi Tomu „Plukovníku“ Parkerovi a tehdy přímo astronomickou částku investoval do kariér svých dalších objevů - Johnnyho Cashe, Carla Perkinse, Jerry Lee Lewise, Roye Orbisona. Plukovník Parker Presleymu vyjednal smlouvu u mezinárodního gigantu RCA Victor a doprovázel zpěváka jako manažer po celou jeho kariéru. Elvis během ní nahrál bezpočet hitů. Zkuste si připomenout aspoň pět nejzásadnějších.
Mystery Train
Skladbu původně nazpíval bluesman Junior Parker. Elvis Presley jeho verzi opět přetvořil ve svém originálním stylu kombinujícím zvuk bluegrassu, rockabilly a R’n’B. Zvuk nahrávky Sam Phillips ozvláštnil svým ikonickým „slapback“ echem a vydal ho na posledním singlu, který s Presleym na Sun Record natočil.
Heartbrak Hotel
Termín „Rock and Roll“ se v éteru objevoval už od začátku 50. let. Rádioví DJové ho používali namísto označení „Rhythm and Blues“, které měli inzerenti spojené s afroamerickými umělci a odmítali k nahrávkám připojovat své produkty. Presleyho nahrávka „Heartbreak Hotel“ pomohla rokenrol definovat jako samostatný žánr. Píseň vyšla na prvním singlu, který Elvis nahrál pro label RCA Victor. Textem odkazuje k dřevnímu blues a vypráví o utrápeném milenci, který hledá poslední útočiště v osamělém hotelu. Hudební aranž je velmi minimalistická, bicí jen šeptají v pozadí a rytmiku obstarává hlavně kontrabas Billyho Blacka. Elvisovo podání a energie nahrávky přesto posluchače doslova nutí k tanci.
Jailhouse Rock
Heartbreak Hotel žánr rokenrolu předjímal. Jailhouse Rock mu dal hymnu. Skladba pochází ze soundtracku ke stejnojmennému filmu, ve kterém hrál Presley hlavní roli. Filmoví kritici snímek ani Elvisův výkon příliš nechválili. Hudební fanoušci se ale titulní písně nemohli nabažit. Singl strávil v USA sedm týdnů na první příčce rádiové hitparády, týden vedl country hitparádu a na první příčku vyšplhal i v žánru R’n’B. Presley během skladby na plátně poprvé předvedl svůj zvláštní tanec, údajně odkoukaný od jistého Forresta Gumpa.
Love Me Tender
Evergreen svatebních večírků bude navždy sloužit jako důkaz, že se Tom Phillips nemýlil, když si k Presleyho jménu poznamenal: „Dobrý zpěvák balad“. Skladba „Love me Tender“ pochází ze soundtracku ke stejnojmennému westernu, který byl Elvisovým hereckým debutem. Hudebně jde o jednoduchý popěvek, text připomíná dětskou říkanku. Presleyho přednes z ní ale udělal nesmrtelný hit.
In the Ghetto
Rok 1969 byl pro hudbu přelomovým obdobím, kdy nastávalo vystřízlivění z optimismu 60. let. Přelom zažíval i Elvis Presley. Před rokem se po sedmileté odmlce triumfálně vrátil na pódia a po sérii vyprodaných koncertů se odebral do studia. Fanoušci po celém světě s napětím očekávali, s jakým materiálem se ze své první nahrávací frekvence vynoří. Nedočkali se ani milostných cajdáků ani roztančených rokenrolů. „Suspicious Minds“, „Kentucky Rain“ a „Don't Cry Daddy“ jsou balady plné smutku a melancholie. Čtvrtá skladba „In the Ghetto“ je žalozpěv vyprávějící o nekončícím cyklu chudoby, násilí a beznaděje v amerických velkoměstech. Otevřeností výpovědi se Elvis zařadil po bok umělců jako byl Gil Scott Heron, Nina Simone nebo The Last Poets a jeho odkaz rezonoval ještě o více než dekádu později v nastupující éře hiphopu.
