Jak bylo potřeba na letošním festivalu ve Varech pořád ještě zdůrazňovat, Viggo Mortensen není jen Aragornem z trilogie Pán prstenů, má i řadu daleko lepších a zajímavějších rolí. Není ani „jenom“ hercem: nejpozději svým autorským režijním debutem Ještě máme čas (2020) dal najevo, že je i zručným scenáristou a režisérem. A není dokonce „pouze“ filmařem, protože se věnuje i skládání hudby, výtvarnému umění či poezii.
Jeho druhý režijní počin Až na konec světa (2023) je ze zmíněných věcí hlavně zručný, výtvarný a poetický. Nominálně jde o western: ocitáme se na Divokém západě v 60. letech 19. století. Mortensen splňuje žánrové záležitosti časoprostorovým zasazením, výpravou či charakterovými typy, zejména co se týče padouchů. V lecčems je době a situaci, v níž se westerny obvykle odehrávají, dokonce věrnější, než bývá zvykem: například zachováním národnostní a jazykové pestrosti postav a tím, že připouští, že na Divokém západě žily i obyčejné ženy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
