Zatímco na jiných srovnatelných festivalech jako je MFF Karlovy Vary se už před lety přešlo na elektronické vstupenky do kina a na divácké hlasování online, ve Varech se tyhle věci pořád ještě řeší papírově, což s sebou přináší zátěž na životní prostředí. Tou ale může být i vysypaný popcorn, že ano. A zátěž na vkus pak můžou představovat olympijské dresy našich sportovců.
Vojtěch Rynda: V průběhu MFF Karlovy Vary se uskutečnilo 453 filmových představení a bylo prodáno 127 325 vstupenek. To je 127 325 papírků, které vám na pokladně ještě dají do papírových kapsiček, pokud neodmítnete. K velké většině z oněch 453 představení dostanete i hlasovací lístek o formátu zhruba A6, na kterém vyjádříte svou diváckou spokojenost. Když se tohle všechno nasčítá dohromady, je to obrovská HROMADA PAPÍRU, který je přitom použitý dost zbytečně: na zahraničních festivalech podobného typu a velikosti, jako jsou Karlovy Vary, se používají vstupenky elektronické a i hlasování probíhá lépe než technologií 18. století. Když už by se na lístky ve Varech vyvíjela mobilní aplikace, stálo by za to, ji sloučit s dosavadní aplikací na jejich rezervaci – respektive s její vylepšenou verzí, protože ta nynější prý letos poněkud vynechávala.
Kateřina Kadlecová: Tohle never more zůstane smutným mementem za mou letošní návštěvou dalšího skvělého ročníku karlovarského filmového festivalu. Vězte, že ten VYSYPANÝ POPCORN (můj vůbec první životní popcorn v kině!) v desáté řadě u sedadla č. 31 ve Velkém sále Thermalu po úterní projekci Světýlek patřil mně. Festivalový partner Campari měl s krabičkami popcornu skvělý nápad, ale já s tím neumím zacházet… Když napřesrok nedostanu akreditaci, vím, proč tomu tak je. Omlouvám se.
Marek Gregor: Přiznám se, že se mi nelíbí zvolená barevnost našich OLYMPIJSKÝCH DRESŮ – z bílých ramen krupičkově přecházející do červené, ale kdo jsem já, abych házel kamenem, sportovci si svou kolekci pro OH v Paříži vybrali sami. Ale už se těším, až u Seiny bude nastupovat česká olympijská výprava v kostýmech-županech. Sám bych jeden prosil a jsem jedno velké ucho, zda se z něj stane podobně ikonický předmět, jakým byly holínky v Londýně nebo ušanky v Soči, protože ty se rozhodně povedly. A někde je mám pořád schované.
