Nad kolosálním úspěchem Blair Witch si filmoví teoretici lámou hlavy celých 25 let. Na první pohled nepřinesl film nic nového. Pseudodokumentární styl, který předstírá, že film je sestříhán z nalezeného materiálu, se už v kinech objevil, stejně jako civilní herectví a syrové záběry pořízené videokamerou. Proč tedy Blair Witch Project vydělal v kinech přes čtvrt miliardy? A podařilo se to i jiným filmům?
Devadesátá léta strašidelnému žánru příliš nepřála a skutečně dobré horory vznikly snad jen dva – Candyman v roce 1992 a Scream (Vřískot) o čtyři roky později. Zbytek tvořily psychothrillery, hororové komedie a x-tá pokračování pohasínajících franšíz. Projekt Blair Witch se tedy přesně trefil do doby, kdy byli fanoušci filmové hrůzy natěšení na cokoliv, co by jejich oblíbený žánr oživilo. Eduardo Sánchez a Daniel Myrick na to šli chytře. Neutápěli se ve vymýšlení speciálních efektů a složitých zápletek – film se natáčel bez hotového scénáře a nejasný závěr v opuštěném domě vznikl proto, že režiséři nevěděli, jak příběh uzavřít. Namísto toho se spolehli na dusivou atmosféru a strach z neznámého zla. Film zvládli natočit za osm dní, během kterých trojice herců skutečně bloudila lesy Marylandu. Režiséři jim pouze nechávali na domluvených místech vzkazy s instrukcemi, jakým směrem se mají vydat a jaké scény mají natáčet. V noci pak chodili čím dál tím unavenější a hladovější herce strašit. Zděšené reakce, strach i narůstající frustrace jsou díky tomu naprosto autentické, stejně jako improvizované dialogy, které by v jiném formátu působily možná až otravně.
Velkou zásluhu měla na úspěchu filmu i technika a technologie. Většina materiálu byla pořízena na tehdy zbrusu nové videokamery DCR-TRV120V, které zvládaly i za minimálního osvětlení pořizovat záběry použitelné v kině. Filmaři si tak mohli dovolit natočit více než 20 hodin materiálu a udržet přitom rozpočet na takřka neuvěřitelných 60 tisících dolarech. Nastupující éra internetu pak dala tvůrcům možnost vytvořit první „virální kampaň“. Dlouhé měsíce před premiérou se na diskusních fórech a message boardech objevovaly odkazy na stránku, kde se organizovalo pátrání po třech pohřešovaných studentech filmové školy. Když film přišel 30. července 1999 do kin, šla na něj řada diváků v domnění, že jde o rekonstrukci skutečného příběhu.
Všechny příznivé okolnosti by vyzněly naprázdno, pokud by Eduardo Sánchez a Daniel Myrick nevypustili do kin skutečně strašidelný a v moha ohledech přelomový film, který i po 25 letech odolává zubu času. Kromě toho, že úspěšně zrestartoval hororový žánr, se Projektu Blair Witch podařilo i rekordně zúročit vložené finance. Film s rozpočtem 60 tisíc dolarů vydělal více než 248 milionů, což je výkon, jakým se může pochlubit málokdo. Nízkorozpočtových kasovních trháků ale v historii kinematografie pár najdeme.
Pokračování 2 / 9
Slacker (Flákač)
Než se Richard Linklater stal zásadní postavou amerického indie filmu, poflakoval se po rodném Austinu a natáčel v něm nízkorozpočtové filmečky o umělcích s prázdnými kapsami a velkými ambicemi. Zkušenosti zúročil v kultovním Slackerovi, který vznikl za pouhých 23 tisíc dolarů a v kinech vydělal přes 1,2 milionu. Linklater jím inspiroval nastupující generaci nezávislých filmařů od Kevina Smitha po Quentina Tarrantina.
Pokračování 3 / 9
El Mariachi
Každý filmový fanoušek by si měl povinně přečíst knihu Rebel Without a Crew. Režisér Robert Rodriguez v ní do nejmenších detailů popsal, jak se mu podařilo za pouhých 7 tisíc dolarů natočit film, který vydělal více než 2 miliony a nastartoval jeho hvězdnou kariéru. Dozvíte se v ní například, že film vznikal bez zvuku, protože stará kamera vydávala hrozný rachot a Rodriguez beztak neměl peníze na zaplacení člověka, který by mu držel mikrofon. Po každé scéně proto vždy stopnul kameru a nechal herce odříkat dialogy do mikrofonu kazetového magnetofonu. Tato metoda dala vzniknout i dynamickým střihům, které film proslavily. Zvukový záznam nebyl s obrazem nijak synchronizovaný a často se s ním rozcházel. Aby to režisér zamaskoval, udělal vždy v místě chyby střih. Rodriguez snímek později přetočil ve filmu Desperado s Antonio Banderasem v hlavní roli. Z dnešního pohledu je ale daleko zajímavější původní syrový a autentický El Mariachi.
Pokračování 4 / 9
Clerks (Mladí muži za pultem)
Režisér Kevin Smith se mnohokrát přiznal, že ho k filmařině přivedl Slacker Richarda Linklatera. Uvědomil si prý, že film nemusí být o velkých hrdinech, ale že může pojednávat o lidech, jako je on sám. Napsal proto scénář o dvou kamarádech, kteří celý den trčí za pultem miniaturní samoobsluhy v New Jersey, debatují o filmech a komiksech a potýkají se s otravnými zákazníky. Rozpočet 230 tisíc dolarů Smith obstaral z několika vyčerpaných kreditních karet a natočil ho po nocích v obchodě, kde sám pracoval. Původně v něm chtěl hrát i hlavní postavu Danteho Hickse. Nakonec ji ale svěřil herci Brianu O'Halloranovi a s kamarádem Jasonem Mewesem vytvořil dvojici Jaye a Mlčenlivého Boba, která se prolíná Smithovou produkcí dodnes. Po nepovedené premiéře se filmu ujalo studio Miramax a v jeho distribuci Clerks vydělali 3,8 milionu dolarů.
Pokračování 5 / 9
Napoleon Dynamite
Stejně jako Kevin Smith je i Jared Hess velký fanoušek teenagerovských komediálních dramat režiséra Johna Hughese. Společně s kamarádem Jonem Hederem se proto rozhodl natočit krátkou komedii o eskapádách nerdovských studentů Setha a Pedra. Filmeček Peluca sklidil uznání na festivalu Slamdance. Hess proto podlehl naléhání kamaráda Jeremyho Coona, který do něj hučel, že má natočit celovečerní verzi, a slíbil mu, že na ni sežene rozpočet. Jeremy svůj slib dodržel a za 400 tisíc dolarů s Hessem natočil komedii Napoleon Dynamite. Po premiéře na festivalu Sundance film okamžitě koupilo studio Fox. V distribuci Fox Searchlight vydělal Napoleon Dynamite 46 milionů a stal se ve svém žánru kultovním dílem.
Pokračování 6 / 9
Eraserhead (Mazací hlava)
Smith a Hess točili filmy o všední realitě, Davida Lynche vždy lákala surrealita. Při psaní své prvotiny se inspiroval romány Franze Kafky a do scénáře zapracoval traumata způsobená tělesným postižením vlastní dcery. Film Eraserhead vznikal s mizivým rozpočtem 10 tisíc dolarů. Většinu tvořil grant Amerického filmového institutu, zbytek Lynch poskládal z drobných darů a vydělával na něj mimo jiné i roznášením novin. Natáčení se kvůli nedostatku financí protáhlo na celých pět let, během kterých si herec Jack Nance musel ponechat svůj velmi netypický účes. Všechno úsilí se ale vyplatilo. Na první premiéru sice dorazilo jen 25 lidí, producenti ale prozíravě přesunuli další promítání do nočních kin, kde se z mysteriózního černobílého snímku stal obrovský hit. Tržby se vyšplhaly až na 7 milionů a z Davida Lynche se stal doslova přes noc respektovaný filmař.
Pokračování 7 / 9
Deep Throat (Hlubké hrdlo)
Deep Throat je reliktem éry, kdy pornografické filmy měly scénář, vyráběly je regulérní produkce a promítaly se ve velkých kinech. V roce 1972 ho natočil režisér Gerard Damiano s herečkou Lindou Lovelace v hlavní roli. Film vzbudil kontroverzi jak zpracováním, tak námětem (hlavní hrdinka nedokáže dosáhnout orgasmu, protože má klitoris v krku). V řadě států byl zakázán, skandály ale lákaly do kin další a další diváky. Rozpočet 25 tisíc dolarů se proto producentům vrátil skoro tisícinásobně. Film vydělal přes 22 milionů a inspiroval řadu dalších velkorozpočtových erotických filmů. Sama Linda Lovelace v mnoha z nich hrála, později se z ní ale stala kritička pornografie a celého prostředí, ve kterých filmy vznikaly.
Pokračování 8 / 9
Tarnation
Rekordmanem v miniaturizaci rozpočtů je režisér a producent Jonathan Caouette. Autobiografická prvotina Tarnation vypráví o jeho návratu do rodného města, kde vyrůstal s psychicky nemocnou matkou. Film je poskládaný z úryvků domácího videa, inscenovaných dotáček, archivních fotografií, vzkazů na záznamníku a dalších materiálů, které sám Caouette během 19 let nasbíral. Rozpočet je uváděn ve výši 218 dolarů a 32 centů. Na festivalech snímek posbíral řadu cen a je považován za zásadní dílo amerického autorského dokumentu. V pokladnách vydělal 1,2 milionu dolarů.
Pokračování 9 / 9
Paranormal Activity
Z mnoha původně nízkorozpočtových snímků se staly obrovské franšízy. Původního Mad Maxe natočil George Miller za 350 tisíc, utržil za něj 8 milionů a celá sága mu vydělala čtvrt miliardy. Stalloneho Rocky je na tom ještě lépe. První film měl rozpočet necelý milion dolarů, v pokladnách vydělal 225 milionů a celá série utržila skoro 2 miliardy. Opravdovým šampionem této kategorie je ale horor Paranormal Activity. V roce 2007 ho během jediného týdne natočil za legračních 15 tisíc dolarů Oren Peli – izraelský designér počítačových her a amatérský filmař, který horor i produkoval a napsal k němu scénář. Držel se přitom receptu, který v roce 1999 přinesl úspěch Blair Witch. Jednoduchý příběh pojednává o mladém páru, který se nastěhuje do domu posedlého zlými duchy. Film pracuje s formátem nalezeného materiálu, využívá videozáběry bezpečnostních kamer v nočním módu a hrůza vychází z čehosi nepoznaného a neviděného. Na festivalech se snímek dočkal vlažného přijetí. DVD se ale shodou okolností dostalo do rukou Stevena Spielberga, který se do filmu zamiloval. Premiéru ve stáji studia DreamWorks předcházela (opět jako Blair Witch) virální internetová kampaň, která ale měla díky nastupujícím sociálním sítím daleko větší dosah. Film díky ní vydělal neuvěřitelných 193,4 milionů dolarů, a stal se tak nejvýdělečnějším nízkorozpočtovým filmem všech dob. Z první příčky nesesadil nikoho jiného než svůj vzor – Blair Witch Project.
