Kunderova Totožnost se vymyká současné české tvorbě, ale na jeho poměry nemá koule
Připadám si jako Bucifal ze známé Hrabalovy povídky Bambini di Praga 1947. Jenže na rozdíl od něj coby čtenář už vím, že pojistit drogistu je to nejtěžší. Bucifalovi jeho podvodní kumpáni řekli, že právě to je nejlehčí… V literatuře to tak je: čtením příběh neměníme, měníme sebe, naši čtenářskou paměť.
Podobně jako s oním pojištěním se to má s psaním o jakémkoliv románu Milana Kundery (1929 až 2023). Svědčit o Kunderovi bez Kundery je nesnadná věc, navíc po těch všech veletrzích marnosti, počínaje estébáckými prostnými v hloubce smrdutých padesátých let a konče mimoběžným rozhovorem jeho ženy Věry pro časopis Host z konce roku 2019. Jméno spisovatele, který dělal vše pro to, aby jeho dílo nebylo nahlíženo rastrem jeho života, aby navždy zůstal vládcem svých textů, by teď bylo nejlepší zaslepit, jak se to praktikuje u recenzí odborných článků nabízených do indexovaných časopisů s vysokým impakt faktorem. Recenzent se jméno autora nebo autorů nedozví. To by pak bylo ajn cvaj.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
