Vaše dítě taky nečte? Zkuste na něj nasadit prázdninový gamebook, u kterého si i započítá
Možná jste je na základní škole taky četli: gamebooky čili knížky křížené s hrou na hrdiny, jenže pro jediného hráče. O osudu protagonisty, do kterého se vtělíte, rozhodujete jen vy sami: řešíte hádanky, házíte si kostkou nebo korunou, počítáte, přemýšlíte a rozhodujete, jestli pejsek odejde domů (pak pokračujte na stranu 24), nebo zůstane s vámi (otočte na stranu 75). Novinka Vítek, křupadlo a kostižrout možná pohltí i vašeho potomka.
Tahle Fascinace de facto není moje. Jde o dceru. Ona moc nečte, víme? Ale poslední dva dny stěží sešla do kuchyně. V pyžamu, po poledni. Myslela jsem, že zase sjíždí nové seriály na Netflixu, když má v ruce iPad. Jenže na displeji vidím výpočty. Dobrovolná matika hned v červenci? „Ne, mami, to je kvůli takový knížce. Musíš řešit úkoly a výsledkem je někdy číslo, co tě pošle do stejně očíslovaný kapitolky. Vybíráš si cestu příběhem a můžeš to číst hodněkrát za sebou, prostě příště odpovíš na otázku jinak a ona tě posune na jinou stránku.“
Dobře, Nino, takže co je to za zázrak? Jmenuje se Vítek, křupadlo a kostižrout, napsala ho pseudonymní Petula Bendula a ilustroval Přemysl Ponáhlý. Je to hustě popsaný paperback plný akce, jejímž tvůrcem a občas obětí je třináctiletý Vítek Zachariáš, který přijíždí na prázdniny k babičce do Malých Žernosek, rád skládá rubikovku a poznává přírodu. Badatelskou vášeň možná zdědil po praprapradědovi, jenž prý objevil cestu do jiného světa…
Dcera tvrdila, že ke čtení potřebuje mobil, takže si ji na skautský tábor nesbalila. Jenže ono to tak úplně není, jen člověk nesmí být líný počítat z hlavy. Marně vzpomínám, jestli bylo počítání i v pravěkých gameboocích, které jsem četla na základce. Vybavuju si Zelenou příšeru, jež měla (nebo aspoň v mých vzpomínkách má) stejný formát, rozsah i vizuální podobu jako harlekýnky, a pár knížek Ljuby Štíplové. Gamebooky byly skoro pokaždé „žánrovka“, horor, sci-fi nebo fantasy a baví tytéž lidi, co hrají LARPy nebo deskovky. Koneckonců pohádkový gamebook (O Norikovi) napsal i náš nejznámější vývojář deskových her, Vlaada Chvátil.
Jsem „Křupadlu“, jak tomuhle gamebooku doma říkáme, vděčná, že mi připomnělo, že knížky nejsou jen beletrie, komiksy a leporela. A že hře na hrdiny může jeden (nebo jedna – v tom případě pokračuj na stranu 262) propadnout i doma v posteli.
