Cenzurní komise před 40 lety zavedla nejdivnější kategorii a připravila Patricka Swayzeho o úspěch
Před 40 lety měl premiéru film Rudý úsvit. Příběh partyzánského boje teenagerů proti komunistické invazi do USA vstoupil do kin jako první film, který od komise MPAA obdržel hodnocení PG-13 – mládeži přístupný pouze v doprovodu rodičů. V kinech proto zapadl, stejně jako řada dalších filmů, které hodnocení MPAA poškodilo.
The Motion Picture Association of America (MPAA) je komise, která od roku 1968 rozděluje všechny filmy distribuované v USA do kategorií přístupnosti. Filmy označené jako G jsou přístupné všem. Hodnocení PG (Parental Guidance) říká, že film je určený pro dospělé, ale je přístupný i dětem, ideálně v doprovodu rodičů. Kategorie R je mládeži do 17 let přístupná pouze v doprovodu dospělých a filmy NC-17 jsou mládeži zcela nepřístupné (původně se tato kategorie označovala jako X, označení bylo změněno, aby nevyvolávalo asociace s pornografií). Tento systém vydržel až do roku 1984, kdy k němu přibyla nová kategorie PG-13. Systém měla zpřesnit, ve skutečnosti ale rodičům zamotala hlavu a filmařům zkomplikovala život.
Původní hodnocení mělo mezi kategoriemi PG a R velký rozsah, do kterého se dalo leccos schovat. Filmy jako Čelisti, Beastmaster (Pán šelem), Tommy, Poltergeist nebo Indiana Jones a chrám zkázy obsahují scény, které působí drsně i dnes – ukousnuté končetiny, fantastické příšery pijící krev, sexuální násilí, únosy dětí v domě posedlém duchy nebo vytrhávání srdcí z těl živoucích obětí. Všechny tyto filmy šly přesto do kin jako PG, tedy mládeži přístupné. Těšily se díky tomu velké návštěvnosti i výdělkům a staly se z nich často kultovní snímky, ke kterým se diváci vrací dodnes. Na filmaře se sice snášela kritika, že rozvolněné hodnocení zneužívají, většina z nich ale nad rodičovskými stížnostmi mávla rukou a byla ráda, že jim systém poskytuje tvůrčí svobodu. Vše pokazil Steven Spielberg, který má nutkavou potřebu být vnímán jako bezkonfliktní tvůrce rodinných filmů. Po kritice násilných scén v Indiana Jonesovi a hororu Gremlins (který produkoval) zavolal šéfovi MPAA Jacku Valentimu a navrhl mu ustanovení další kategorie PG-13.
Steven Spielberg v rozhovoru pro Vanity Fair tvrdí, že ho k navržení nové kategorie vedly dobré úmysly. Nechtěl prý, aby se rodiče báli pouštět děti samotné do kina kvůli obavám, že na plátně uvidí něco nepatřičného. Bohužel tím ale dal komisi MPAA obrovský vliv nad úspěchem či neúspěchem filmů. Jakákoliv restrikce v přístupnosti totiž znamená propad v tržbách, má velký vliv na počet kin, které film promítají, i na jeho celosvětovou distribuci. Kategorii NC-17 se filmaři uměli vyhnout – stačilo neukazovat explicitní násilí a sexuální scény. Přístupnost PG-13 má hranice velmi nejasné a MPAA nikdy nezveřejnila přesné parametry, podle kterých hodnocení uděluje. Komise je navíc anonymní a filmaři jsou jí vydáni na milost a nemilost.
Dopady ratingu PG-13 jsou vidět hned na prvním filmu, který ho před 40 lety obdržel. Red Dawn (Rudý úsvit) měl všechny předpoklady být velký hit u dospívající mládeže. Děj se točí kolem skupiny teenagerů, kteří vytvoří partyzánskou skupinu a v malém coloradském městečku se postaví invazi barbarských sovětských okupantů. V hlavních rolích se objevily budoucí velké hvězdy Patrick Swayze, Charlie Sheen, Jennifer Grey a Lea Thompson. Hybrid akčního a teenagerovského dramatu podmalovaný americkým patriotismem by měl v polovině 80. let hrabat tržby ve velkém. Rudý úsvit ale vydělal pouhých 38 milionů, což při rozpočtu 17 milionů a započtení distribučních poplatků a reklamní kampaně znamená, že se vložené peníze producentům sotva vrátily. Film zapadl a Patrick Swayze a Jennifer Grey si museli počkat na slávu až do Hříšného tance. Filmařům začalo docházet, že jim v komisi MPAA vyrůstá nepříjemný protivník, se kterým se budou muset pouštět do křížku. U některých filmů vytvořil boj o rating zajímavé příběhy, u jiných to bylo otázkou bytí či nebytí.
Pokračování 2 / 6
Clerks
Kultovní prvotina Kevina Smithe se v podstatě celá odehrává v samoobsluze a je vyplněná dialogy o filmech a komiksech. Když film koupilo studio Miramax a předložilo ho komisi k hodnocení, dostal neočekávaně nejpřísnější hodnocení NC-17. Pro nezávislou komedii je tato kategorie likvidační. Řada kin by ji vůbec nepromítala, měla by značně omezené možnosti reklamní kampaně a především by byla nepřístupná své cílové skupině dospívající mládeže. Hodnocení působí divně, protože ve filmu není jediná nahá ani násilná scéna a bylo uděleno pouze kvůli neslušné mluvě a vulgárním výrazům (kterými film překypuje). Smith a Miramax se proti hodnocení rozhodli bránit před soudem. Obhajoby se ujal specialista na ochranu svobody slova Alan Dershowitz a komise MPAA se uvolila zmírnit hodnocení na R.
Pokračování 3 / 6
Blue Valentine
Rozhodnutí MPAA jsou často kritizována kvůli přehlížení explicitního násilí a příliš přísnému hodnocení sexuálních scén. Film Americké psycho dostalo hodnocení R, přestože v něm Christian Bale své oběti vraždí sekerou a motorovou pilou. Romantické drama Blue Valentine, kde se Ryan Gosling a Michelle Williams snaží zachránit chátrající manželství, oproti tomu ohodnotila komise kvůli scéně orálního sexu jako mládeži nepřístupné NC-17. Na obranu filmu vystoupil Ryan Gosling a obvinil komisi ze sexismu a misogynie. Poukázal na to, že filmy, kde žena orálně uspokojuje muže, dostávají běžně hodnocení R. Film Blue Valentine ale byl podle něj defacto označený za pornografii proto, že si dovolil role obrátit. Jeho námitku komise přijala. V obnoveném řízení udělila filmu hodnocení R a Michelle Williams díky tomu mohla obdržet nominaci na Oscara. Se stejným problémem se potýkali i tvůrci filmu Boys Don’t Cry (Kluci nepláčou). Hodnoticí komisi nevadily scény znásilnění a vraždy. Scény lesbického orálního sexu ale musela režisérka Kimberly Peirce přestříhat.
Pokračování 4 / 6
Requiem for a Dream (Rekviem za sen)
Film Darrena Aronoffskyho pojednává o hlubinách, do kterých člověka přivede závislost na drogách. Hlavní hrdinka je v jedné scéně nucena před opilým mužským publikem předvádět velmi explicitní sexuální scénu. MPAA proto filmu bez většího rozmýšlení udělila hodnocení NC-17. Režisér ale scénu odmítl vystřihnout, ani ji nechtěl nijak upravovat. Podle jeho slov by tím podrýval hlavní sdělení filmu – tedy že kvůli drogám je člověk schopen podstoupit i nejhorší ponižování. Jelikož za snímkem nestálo žádné velké studio a distribuovala ho nezávislá společnost Artisan Entertainment, dovolili si producenti film pustit do kin jako „unrated“, tedy bez MPAA hodnocení. Značně si tím sice omezili šíři distribuce, zachovali ale integritu autorského sdělení. Přesně opačně se zachovali šéfové Warner Brothers, kteří nechali scény orgií v erotickém thrilleru Eyes Wide Shut zakrýt digitálně oblečenými postavami. Stanley Kubrick by s rozhodnutím určitě nesouhlasil, premiéry svého posledního filmu se ale nedožil.
Pokračování 5 / 6
King Speech (Králova řeč)
Oscarový snímek s Colinem Firthem asi nejlépe ilustruje absurditu celého hodnoticího systému. Na první pohled by mělo být historické konverzační drama o následníkovi anglického trůnu naprosto nezávadné. V jedné scéně ale začne frustrovaný král Jiří nadávat, a jelikož koktá, zopakuje slovo „fuck“ hned pětkrát. Když byl film předložen komisi k hodnocení, vrátil se tvůrcům s označením R – tedy mládeži přístupný pouze v doprovodu rodičů. Důvodem bylo právě pětkrát zopakované „fuck“. Tvůrci tedy stáli před rozhodnutím. Pokud by ze scény vystřihli dvě z pěti nadávek, obdrželi by hodnocení PG-13 a otevřeli by si daleko širší distribuční možnosti. Kdyby nadávání úplně vypustili, mohli by jít kin s hodnocením PG, které je ale udělováno hlavně rodinným komediím a mohlo by část publika odradit. Režiséra Toma Hoopera lavírování rozčílilo natolik, že jakékoliv úpravy odmítl a film šel do kin s ratingem R. Až poté, co se z něj stal nečekaný hit, vypustili distributoři u PG-13 verzi.
Pokračování 6 / 6
Prokletí ratingu G
Zavedení ratingu PG-13 mělo i jeden neočekávaný dopad. Po čase začaly všechny „přístupnější“ kategorie budit dojem, že jde o filmy určené dětem. Zatímco v 80. letech se tvůrci kategorii PG-13 bránili, dnes ho naopak vítají a vkládají do svých filmů záměrně „dětem nepřístupné“ scény. Ve sci-fi Arrival (Příchozí) vypustí Jeremy Renner jediné „fuck“ právě proto, aby film obdržel rating PG-13. V Charlie and Chocolate Factory (Karlík a továrna na čokoládu) stejný trik použije postava dědečka George. Film The Artist (Umělec) ze stejného důvodu obsahuje záběr se vztyčeným prostředníčkem a Kryštůfek Robin z roku 2018 se hodnocení G vyhnul pomocí desetivteřinové scéně bojů z II. světové války.
