Jmenuji se Bond, James Bond. Který filmový představitel slavného agenta je nejblíže tomu knižnímu?

James Bond se poprvé před diváky nezjevil na filmovém plátně, ale na televizní obrazovce. Román Casino Royale byl natočen jako jedna epizoda seriálu „Climax!“ stanice CBS a v hlavní roli se objevil americký herec Barry Nelson. Jeho Bond je brán spíš jako zajímavost. Přestože se děj padesátiminutové epizody drží poměrně přesně knižní předlohy, James Bond je v ní agentem americké tajné služby a přesně podle toho vypadá. Má hranatý obličej, vlasy střižené na ježka, špatně padnoucí oblek a kolegové ho oslovují „Jimmy“. Je k podivu, že během karetního turnaje nepřežvykuje, nepojídá hamburgery a mezi partiemi si neodskakuje zahrát baseball. Topornost adaptace nezachraňuje ani výkon Petera Lorreho v roli ďábelského LeChifre.

Ian Fleming navrhoval pro ztvárnění své slavné postavy uhlazené britské herce Caryho Granta a Davida Nivena. Když Albert „Cubby“ Broccoli do role Jamese Bonda obsadil skotského amatérského kulturistu, hlasitě proti tomu protestoval. Aby Seana Conneryho naučil uhlazeným mravům, vzal ho režisér Terence Young na pygmalionské školení do nejluxusnějších londýnských hotelů, restaurací a kasin. Úsilí se vyplatilo. V prvním filmu Dr. No ještě Connery vypadá místy nejistě a nervózně, ve From Russia With Love (Srdečné pozdravy z Ruska) už ale svého Bonda našel. Vizuálně zapadá do Flemingova popisu – je pohledný, vysoký, má černé vlasy a snědou pleť. Je vždy šarmantní a tak sebejistý, že působí až arogantně, a jeho elegance v sobě skrývá tvrdost a krutost. Conneryho výkon učaroval i samotnému Flemingovi. Prohlásil, že je těžké si v roli představit kohokoliv jiného, a na Conneryho počest dokonce v posledních románech Bondovi přidělil skotskou národnost. Jediným, ale důležitým detailem se Conneryho Bond od románové předlohy liší. Fleming popisuje svého agenta jako chladného a nemilosrdného zabijáka, který ale cítí bolest, strach, má pochybnosti o smyslu své práce a utíká před nimi do vlastního světa – dlouhé pasáže knih jsou věnovány popisům Bondových rituálů, kdy si s obsesivní pečlivostí připravuje dokonalá míchaná vajíčka. Connery složitější nuance Bondovy psychiky ignoruje a do postavy místo nich přináší ironii, humor a nadhled, který přejali i jeho následovníci a bez kterého si dnes Jamese Bonda nedokážeme představit.

Britský vojenský letec a pozdější herecká legenda byl pro Fleminga jednou z předloh při psaní postavy agenta 007. Důvodem, proč ho Cubby Broccoli nechtěl do filmu obsadit, byl Nivenův věk – při natáčení Dr. No mu již bylo přes 50 let. Role Jamese Bonda se ale Niven přece jen dočkal v „neoficiální“ bondovce Casino Royale, kterou v roce 1965 natočil producent Charles Feldman. Film samotný působí spíše jako předchůdce Austina Powerse. Agenti v něm mění identity i pohlaví, létají zde létající talíře a hlavní padouch (hraje ho Woody Allen) na závěr sestupuje do pekla. Šestapadesátiletý Niven ale do role Jamese Bonda zapadá, protože ho děj popisuje jako stárnoucího muže a otce, který tráví dny hraním na klavír a šlechtěním růží.

Australský model si zahrál pouze v jednom filmu In Her Majesty’s Secret Service (V tajné službě Jejího veličenstva). Fanoušci jeho výkon většinou odsuzují, Lazenbyho Bond se ale románové předloze blíží jak fyzickým vzhledem, tak pojetím role. Zásluhu na tom má režisér Peter R. Hunt, který se stejnojmenné knihy záměrně přesně držel. James Bond ve filmu nevystupuje jako nezranitelný superman. Cítí strach, smutek, je schopný se zamilovat a truchlit nad ztrátou své ženy. Snaha agenta polidštit bohužel narazila na fakt, že Lazenbymu na náročnou roli chyběly herecké zkušenosti. V čem naopak vyniká, je fyzická zdatnost, která mu umožnila ztvárnit velmi realistické akční scény. Jeho bitky působí přesně tak, jak je popisuje Fleming. Jsou tvrdé, nemilosrdné a brutální a je vidět, že sám devadesátikilový Lazenby je nadaný bojovník – během castingu se údajně nechal unést a knockoutoval kaskadéra, který mu ve scéně sekundoval. V každém případě je jeho bondovka jedním z nejlepších dílů celé série a je velká škoda, že Lazenby nenatočil dalších pět filmů, které s ním produkce plánovala.

Roger Moore je přesným opakem George Lazenbyho. Patří k nejoblíbenějším představitelům agenta 007, z románové předlohy v jeho pojetí ale nezůstalo takřka nic. Před svým debutem ve filmu Live and Let Die (Žít a nechat zemřít) se proslavil rolí robinhoodovského dobrodruha Simona Templara v televizním seriálu The Saint. Postavu si víceméně bez příkras přinesl i do bondovské série. Jeho agent 007 není nemilosrdný zabiják a „tupý nástroj v rukách britské vlády“, jak ho popisuje Fleming. Mooreův Bond je šarmantní, uhlazený playboy, který cestuje po luxusních hotelech a kasinech a svým protivníkům na potkání sděluje svou identitu. Na rozdíl od Lazenbyho byl Moore naštěstí zkušený herec, a když je třeba, dokáže diváka přesvědčit, že jeho usměvavý džentlmen dokáže i zabíjet. Takových okamžiků je ale v jeho filmech pramálo. Razantní odklon od drsného realismu paradoxně umožnil filmové sérii přežít 70. léta, kdy špionážní thrillery vyšly z módy. Roger Moore si roli očividně užívá a ochotně ji hrál za čím dál tím nižší honoráře až do 57 let. Jeho poslední filmy proto působí dojmem nechtěné parodie a svádění dvacetiletých bondgirls v nich vypadá velmi nepatřičně.

Timothy Dalton musel o roli ve filmu The Living Daylights (Dech života) soupeřit s Piercem Brosnanem, který ale musel ustoupit kvůli natáčení jiného projektu. Dalton si role velmi cenil a jako jediný z herců podrobně studoval všechny Flemingovy knihy. Není tedy divu, že je jeho Bond považován za nejvěrnější ztvárnění románové předlohy. Jeho agent 007 je chladný, nemilosrdný a stoprocentně soustředěný na svou misi. Zároveň ale dokáže pochybovat o smysluplnosti své práce a má vrozený odpor k autoritám. Realistické pojetí přineslo po Mooreově komediích takovou změnu, že se s ní fanoušci těžko vyrovnávali. Filmy proto nebyly nijak zvlášť výdělečné, zvlášť když musely soupeřit s franšízami jako Smrtonosná zbraň a Indiana Jones. Daltonovi také neprospělo, že opomenul do postavy zapracovat Bondovo pověstné požitkářství, které filmy i knihy vždy odlehčovalo. V Licence to Kill (Povolení zabíjet) proto James Bond působí až posedle a jeho projev místy hraničí se šílenstvím. Z dnešního pohledu je ale jeho agent 007 velmi podařený. Když britský týdeník Radio Times uspořádal při příležitosti premiéry 25. bondovky hlasování o nejpopulárnějšího herce v hlavní roli, umístil se Timothy Dalton na druhém místě za Seanem Connerym.

Brosnan na první pohled nepřinesl do role nic nového, dokázal ale zkombinovat to nejlepší z projevů svých předchůdců. Přezíravý šarm Conneryho, fyzickou zdatnost Lazenbyho, Mooreovu eleganci, i Daltonovu realističnost. Brosnan do role vstupoval jako zkušený herec a většinou dokáže všechny elementy dovedně vyvážit. Místy ale sklouzává až na hranu parodie a jeho Bond kvůli tomu působí trochu nejednoznačně. S postavou si očividně nevěděli rady ani sami tvůrci, kteří se zarytě drželi letitých bondovských klišé a zároveň se pokoušeli postavu aktualizovat do nové éry 90. let. Nejvíce je to patrné na snaze zbavit Bonda všeho machismu a sexismu, což vyznívá naprázdno, když se v roli atomové vědkyně objeví Denise Richards v elastickém minioblečku. Brosnanovy bondovky i jeho pojetí hlavní postavy tím pádem zestárly ze všech dílů snad nejhůře.

Ze všech herců měl Daniel Craig nejtěžší startovní pozici. Okamžitě po oznámení jeho obsazení byl překřtěn na Jamese Blonda a fanoušci filmové série málem vyšli na protest do ulic. Už předtitulková scéna Casina Royale všechny pochybovače rázně umlčela. Craig je sice románové předloze vizuálně nejvzdálenější, pojetím role se ale do Flemingova Bonda přesně trefil. Drsnou realističností připomíná Timothyho Daltona, nemá ale problém do projevu zapracovat suchý humor, nepopiratelný šarm i velmi uvěřitelné emoce. Kritici mu často vyčítají, že Bonda zbavil veškerého nadhledu a elegance. Neuvědomují si ale, že Flemingův agent 007 není playboy posedávající v lobby luxusních hotelů. Je to zkušený agent, chladnokrevný zabiják a nástroj ve službách Jejího Veličenstva. Je ale zároveň plný pochybností, vzdoru a místy až opovržení k lidem, za které vykonává špinavou práci. Nic nesymbolizuje uvěřitelnost Craigova Bonda tak přesně jako množství krve, které na plátně na rozdíl od svých předchůdců prolil.