Sirotci na porážce. Vetřelec: Romulus nadchne sociální linkou, ale pak se zvrhne v rutinní vyvražďovačku
Sedmý díl filmové série o superzabijáckém organismu z hlubin vesmíru, crossovery s Predátorem nepočítaje, se vrací ke kořenům příběhu, což samo o sobě vzbuzuje naději. Slibně působilo i angažování uruguayského režiséra Fedeho Álvareze a hlavní herecké hvězdy Cailee Spaeny. Po lákavém rozjezdu a představení hlavních postav a jejich prostředí však Vetřelec: Romulus už jen vyplňuje žánrovou křížovku bez tajenky.
Ať už je výsledek jakýkoliv, zásadní přínos filmu Vetřelec: Romulus spočívá v odklonu od směru, kterým franšízu vyslaly její předchozí dva díly – nepovedené tituly Prometheus (2012) a Vetřelec: Covenant (2017). Režisér jedničky z roku 1979 Ridley Scott v nich propadl blábolivému kvazifilozofování a high-tech estetice. Romulus se ze slepé uličky vrací k tomu, o čem byly snímky s vetřelci od začátku a v první řadě: ke strachu.
Jsme v čase někde mezi prvním a druhým dílem série. Na těžební kolonii Jackson's Star živoří dívka Rain, jíž po rodičích zbyl jen náhradní bratr – android Andy, kterého její otec kdysi našel na smetišti a přeprogramoval. Rain sní o tom, že se dostane na planetu Yvaga, která má oproti kolonii mimo jiné tu výhodu, že na ní jsou vidět západy slunce, tedy tamní hvězdy. Korporace Weyland-Yutani ale dívku nemíní jen tak pustit ze svých spárů, a tak Rain přistoupí na smělý plán svých kamarádů: dostat se na vyřazenou vesmírnou loď, která visí na oběžné dráze, zmocnit se tamních kryokomor a odcestovat na Yvagu svépomocí. Co tihle odvážní mladí lidé ale nevědí, je, že se na lodi setkají s vetřelci v mnoha jejich formách.
Rain je hlavním trumfem Romula: v tom, jak je napsaná, i v tom, že ji hraje vycházející hvězda Cailee Spaeny. Jen letos jsme ji mohli vidět coby začínající fotoreportérku Jessie v dramatu Občanská válka a jako zanedbávanou manželku Elvise Priscillu ve stejnojmenném životopisném snímku. Rain má s oběma těmito postavami společnou kombinaci mladické dychtivosti, zranitelnosti a zároveň neohroženosti. Hrdinka Romula je pak definovaná až dickensovsky: sirotek vykořisťovaný chamtivou korporací, který si spolu s parťáky ze dna společnosti touží splnit své sny o lepším – nebo aspoň nějakém – životě. A my jí nemůžeme nedržet palce. Postavu Rain dále vykresluje její vztah s Andym, v němž jeden druhého drží nad vodou.
Prostředí Romula se pak důsledně vrací k estetice konce 70. a 80 let: všechno je otřískané a analogové, žádná nablýskanost, žádné dotykové displeje, nýbrž korodovaná ocel a tlačítka. Tím film v odkazech na minulé díly nicméně nekončí, což už není tak vítané: citací napříč celou sérií je nepočítaně, od konkrétních scén (plazení se rourou) po postavu androida Rooka, který má digitálně upravenou tvář Iana Holma, ne-člověka Ashe z jedničky. Brzy se všechny ty narážky omrzí.
S koncem expozice, tedy ve chvíli, kdy se na vesmírné stanici začnou rozmrazovat vetřelci-facehuggeři, začíná rutinní série úmrtí teenagerů s absentujícími rodiči, jakou známe z hororových cyklů typu Halloween nebo Pátek třináctého a jejich klonů. Tvůrci rezignují na dramaturgii i fyzikální zákony a servírují kolekci scén, která působí jako matějská pouť. Sem dáme horskou dráhu, sem centrifugu, sem cukrovou vatu a budeme doufat, že z toho nebude divákovi špatně. Jednotlivé nápady jako proplouvání cákanci kyselinové krve ve stavu beztíže jsou fajn, ale souvislý děj z nich neupletete.
V poslední třetině pak Romulus dokonce proniká do oblasti nechtěného absurdního humoru, který tak poznamenal Promethea i Covenanta. Někdo se může smát, někdo nechce věřit vlastním očím, ale na jednom se shodneme všichni: více než dvoumetrové monstrum jen tak ze vzduchu z několikakilového uzlíčku během pár minut prostě nevyroste.
Vetřelec: Romulus je určitě návratem do správné trajektorie, jen se po cestě zřejmě trochu odklonil ke galaxii béčkových hororů. Rain, jak ji hraje Cailee Spaeny, je nicméně skvělou nástupkyní Ripley v podání Sigourney Weaver a Fede Álvarez počátkům série ostudu neudělal. Oproti většině předchozích dílů by tedy byla škoda, kdyby případný další Vetřelec na tenhle film přímo nenavázal.
