Vetřelec: Romulus se vrací ke kořenům a opět stojí na silné hrdince, které nelze nefandit
Že to ve filmové sérii Vetřelec chodí od desíti k pěti, je známá věc. Platí to o průběhu jednotlivých dílů, kdy lidských postav v rámci nerovného boje s titulním živočišným druhem ubývá a jsou na tom čím dál hůř. A platí to bohužel i o vývoji série jako takové, která po prvních dvou filmech – klaustrofobickém hororu Vetřelec (1979) a akčních Vetřelcích (1986) – upadala. Přehlídkou tvůrčí bezradnosti byly hlavně snímky Prometheus (2012) a Vetřelec: Covenant (2017), v nichž se režisér původního Vetřelce, Ridley Scott, planě pokoušel o filozofující nástavbu.
Mimozemský organismus, který funguje jako dokonalý „stroj“ na zabíjení, zatím posloužil pozoruhodnému počtu hororových podžánrů a myšlenkových přesahů, ale jeho hlavním úkolem vždy bylo vyvolávat strach. K němu vedly různé cesty. Sedmý kanonický díl franšízy spadá časově i žánrově mezi první dva. Nejprve tedy s hlavními hrdiny bloumáme neudržovanou vesmírnou lodí a na rozdíl od nich tušíme, co v jejích hlubinách vyčkává. Následuje akční část, v níž jsou lidské postavy porcovány pestrou škálou způsobů.
Úvod filmu Vetřelec: Romulus je ponořený v až dickensovsky chmurném sociálním prostředí. V těžební kolonii Jackson’s Star živoří dívka Rain, jíž po rodičích zbyl jen náhradní bratr – android Andy, kterého její otec kdysi našel na smetišti. Chamtivá korporace Weyland-Yutani, jež z lidí sdírá kůži pod heslem „Budujeme lepší světy“, dívku odmítne vyvázat z kontraktu, a tak Rain přistoupí na plán svých podobně vykořisťovaných kamarádů, kteří kromě holého života nemají co ztratit. Chystají se z opuštěné vesmírné lodě, zaparkované na oběžné dráze, ukrást vybavení a odcestovat na planetu Yvaga, kde je čeká svoboda. Tak hladce to ale pochopitelně nepůjde.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
