Hlasy dobra i zla: Petra Procházková se ptá na mínění ruských názorových vůdců
Pokud zůstaneme v zajetí pohodlné iluze, že minulost rovná se historie, pak se naše „národní“ představy, pokud je vůbec máme, samozřejmě budou odvíjet od mýtů. Bez nich by sice naše uvědomování nefungovalo (nevzniklo), ale ke smysluplnému bytí musí být vyrovnáváno jejich kritickou znalostí. K tomu jsme dennodenně konfrontováni s tím, že ona ciceronská pravda o historii jako učitelce života se proměnila a neplatí, platila-li vůbec někdy. Stejné je to s našimi předsudky, názory a vztahy k jiným národům či státním celkům. Ruská agrese vůči Ukrajině uvolnila třinácté komnaty našich myslí; víc mluvíme, než promýšlíme. Historik Jiří Hanuš v roce 2023 napsal: „Pokud kritizujeme například představu o ruské výjimečnosti a různé její utopické vize, neměli bychom zapomínat, že tyto ideje mají Rusové z Evropy, například z německého romantismu.“
Knih o Rusku se v posledních dvou letech objevilo tolik, že i Hitlerovi, který dle nakladatelů fascinuje české čtenáře, začal šedivět knírek. Na špici těch nejzajímavějších, nejpotřebnějších a nejobjevnějších jsou „ruské“ rozhovory Petry Procházkové (*1964) Cesta Rusů k válce (nakl. N media). Nemá smysl představovat váženou novinářku, jejíž reportáže z míst, kde se děly věci ovlivňující život regionu či celého lidského společenství, patří ke klasice.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
