Never more Martině Šimkovičové a jejímu decimačnímu „vedení“ slovenské kultury
Dlouho to nebylo tak jednoznačné. Hlasitá never more se na hlavu slovenské ministryně kultury Martiny Šimkovičové sbíhají ze všech stran – nejen z redakce Reflexu, ale hlavně z každého koutu kulturní scény našich sousedů. Nad tím, co tahle teta z nacionalistické SNS už stihla napáchat, zůstává rozum stát.
Kateřina Kadlecová: Slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová z Dankovy pravicově populistické SNS nemá dobrou pověst. Šiřitelka konspiračních teorií a dezinformací prý není chytrá (vzpomínáte třeba na její rok starý, zoufale stylizovaný dopis ministru Baxovi?), natožpak vzdělaná, neumí anglicky (najděte si třeba únorové video s její spíč in ingliš z konference UNESCO v Abú Dhabi)… Zřejmě aby naředila okurkovou sezónu, jak bývalé televizní moderátorce velí novinářský instinkt, odvolala dva význačné kulturní manažery. Kromě šéfky Slovenské národní galerie Alexandry Kusé také ředitele Slovenského národního divadla Mateje Drličku, podle něhož „oni“ „potřebovali ovládnout další instituci“ a „nesnesou kritiku, nesnesou svobodu“. Poté, co ministerstvo plné představ o placaté zeměkouli už dříve prosadilo kontroverzní zákon o veřejnoprávní televizi a rozhlase, se za odvolání Šimkovičové opět podepisují petice, mají se svolávat demonstrace i mimořádná schůze sněmovny. Jenže znáte obrat „držet se (v tomto případě moci) jak lejno košile“, že?
Marek Gregor: Při čistkách ve vedení příspěvkových organizací MK SR – aktuálně odvolané ředitele SND a SNG zmiňuje i kolegyně Kadlecová výše – bychom si měli položit otázku, zda jsme u nás od doby, kdy ministryně Hanáková odvolala ředitele Národního divadla Ondřeje Černého a další výtečník, Staněk, vyhodil ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta, posunuli dál. Zákon o příspěvkovkách sice vzniká, ale z nějakého zvláštního důvodu nad jeho aplikací neuvažují v ND, NGP ani v Národním muzeu… Což nemění nic na tom, že Never more fasuje blondýna-čistič Martina Šimkovičová.
Vojtěch Rynda: Never more goebbelsovským praktikám Martiny Šimkovičové. Světýlkem ve tmě je vlna odporu na sociálních sítích, která mimo jiné otupuje snahu ministryně polarizovat slovenskou společnost na bratislavskou kavárnu versus pracující venkov.
