Sbohem a na shledanou. Ondřej Sekora to nemá lehké ani po smrti. Vinou tohoto komiksu
Barbara Šalamounová (*1964), ilustrátorka a bývalá vedoucí ateliéru Komiks a ilustrace pro děti na plzeňské fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ČZU, publikovala 270 stran dlouhý komiks Trampoty člověka Sekory (vyd. Universum). Podobné dílo komiksová scéna dlouho nespatřila. Za vše asi hovoří první a poslední autorčiny věty: „Komiks samotný je velmi nosné médium pro životopisy, které děti či mladí lidé neradi čtou“ a „Problémem v očích některých současníků je Sekorova činnost v 50. letech minulého století. (…) o něm na internetu nehezky píší, s razantností lidí, jež (sic!) si ničím takovým neprošli.“
Tyto dvě generalizace by snad byly akceptovatelné v knize vydané léta Páně 1974, ale v dnešním kontextu a při autorčině zaměření působí tak trochu mimozemsky.
Komiks autorka zároveň označuje jako „gamebook“, jehož princip jí evidentně imponuje, i když příliš nechápe, jak má fungovat. Nenechte se tím zmást, ani faktem, že počin není pro „děti či mladé lidi“. A vlastně těžko říct, komu je určen. Pokud autorka přímo necituje spisovatelovy (a taky novinářovy a ilustrátorovy) deníky či dopisy matce, šustí dialogy papírem, jsou návodné a slouží pouze jí, nikoli čtenáři.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
