Christopher Reeve byl Supermanem na plátnech kin i ve svém životě. Pro svět vykonal nejvíce až po tragickém úrazu
Před 20 lety zemřel první filmový Superman Christopher Reeve. V roce 1995 po úrazu na koni ochrnul a byl doživotně upoután na vozík. Lidstvu přesto dokázal pomáhat více než jeho filmová postava.
Christopher Reeve si herecký debut odbyl v roce 1974 v televizní soap opeře. Opravdovou školu ale získal na Broadwayi, kde v divadelních hrách vystupoval po boku legendární Katherine Hepburn. Herectví proto vnímal jako uměleckou disciplínu, a když se dozvěděl o připravované filmové adaptaci Supermana, nejevil o roli zpočátku příliš zájem. Sám komiksy nečetl a postavu znal jen z nepovedeného televizního seriálu Supermanova dobrodružství.
Názor změnil poté, co se dozvěděl, že Supermanova otce má hrát Marlon Brando a padoucha Lexe Luthora Gene Hackman. Na casting se vypravil s plánem pojmout roli superhrdiny netradičně. Namísto neporazitelného mimozemšťana ho ztvárnil jako statečného, ale citlivého muže se smyslem pro humor. Jako vzor si zvolil Caryho Granta ve filmu Bringing up Baby (Leopardí žena), ve kterém vystupovala jeho mentorka Katherine Hepburn. Režisérovi Richardu Donnerovi unikátní pojetí role okamžitě učarovalo. Reeve ve svých pamětech vzpomíná, jak ho vezl asistent na letiště a potají mu sdělil radostnou zprávu: „Neměl bych vám to říkat, ale ta role je vaše.“
Hrdina na plátně i mimo něj
Superman Richarda Donnera přišel do kin v roce 1978 a stal se obrovským hitem. Zafungovalo herecké obsazení, přesné režisérské vedení, zvládnuté speciální efekty, „dospělý“ scénář i hudba Johna Williamse. Málokdo však pochybuje o tom, že největší zásluha patří Christopheru Reevovi, který dokázal v roli bravurně spojit obě protichůdné polohy své postavy. Před natáčením byl 193 centimetrů vysoký herec štíhlý až hubený. Pod vedením britského kulturisty Davida Prowse dokázal za dva měsíce nabrat 14 kilogramů svalů, a když se na plátně objeví jako Kal-El, působí jako opravdový nadčlověk. Vzápětí je ale schopen převtělit se pomocí jemných výrazových prostředků do zakřiknutého novináře Clarka Kenta. Jeden z kritiků to vyjádřil slovy: „Superman je bůh, který se ocitl na Zemi. Christopher Reeve z něj udělal člověka.“
Role udělala z neznámého herce celosvětovou hvězdu. Trojice pokračování bohužel za prvním dílem ságy kvalitou daleko zaostávala a Reeve se snažil ze stereotypu superhrdiny utéct. Vrátil se k divadlu, přijímal role v komediích i hororech, hostoval v televizi a namlouval role v animovaných filmech. Když se naskytla příležitost zúročit slávu pro dobrou věc, nikdy jí neváhal využít. V roce 1987, krátce po skončení natáčení čtvrtého Supermana, byl požádán, aby vystoupil na obranu 77 chilských herců, kterým režim Augusta Pinocheta hrozil smrtí. Reeve osobně odletěl do Chile, kde proti diktátorovi vedl protest a v roce 1988 se stal jednou z hlavních tváří kampaně, která Pinocheta po 16 letech odstavila od moci. Za své zásluhy obdržel nejvyšší chilské státní vyznamenání a rozhodl se, že se prospěšné činnosti bude věnovat i nadále. Směr jeho úsilí bohužel určila nešťastná událost, která postihla jeho samého.
Nešťastný úraz
Ke sportu přivedlo Christophera Reeva herectví, stal se mu ale brzy druhou vášní. Během přípravy na roli Supermana intenzivně posiloval a cvičil gymnastiku. Kvůli roli ve filmu Anna Karenina se naučil jezdit na koni a parkurové skákání si zamiloval natolik, že v něm začal soutěžit. V květnu roku 1995 odmítl během závodů Reevův kůň poslušnost a v plném běhu se před překážkou zarazil. Reevovi se zapletla ruka do uzdy a po hrozivém pádu dopadl přímo na hlavu. Rozdrtil si dva krční obratle a ochrnul na celé tělo. Nehoda se stala týden po premiéře filmu Above Suspicion (Mimo podezření), ve kterém Reeve ztvárnil postavu policisty upoutaného na vozík. Aby zjistil, jaké pocity zcela ochrnutý člověk zažívá, strávil před natáčením několik dní v rehabilitačním centru nemocnice ve Van Nuys usazený na invalidním křesle. Tehdy ještě nevěděl, že v něm bude sedět po celý zbytek života.
Druhý život a zásluhy
Když reportér časopisu Time v roce 1988 zpovídal Reeva při příležitosti 50. výročí vydání prvního Supermanova komiksu, vyjádřil herec svůj vztah k postavě slovy: „Nemůžu brát Supermana na lehkou váhu, protože jsem sám viděl, jaký má vliv na životy lidí. Setkával jsem se s dětmi, které umíraly s nádorem na mozku a jejich poslední přání bylo se mnou mluvit. Odešly v míru, s vědomím, že jejich víra v hodnoty, které Superman představuje, byla správná. Tehdy jsem viděl, jak je Superman důležitý. Ty děti nevnímaly Supermana jako legrační postavu z komiksů. Cítily z něj něco velmi ryzího. Schopnost překonávat překážky. Schopnost vytrvat. Schopnost pohlédnout obtížím do tváře a postavit se jim.“
Po tragickém úrazu upadl Christopher Reeve do depresí. Věrný zásadám Supermana se jim ale rozhodl postavit. V březnu roku 1996, pouhých 10 měsíců po nehodě, vystoupil na pódiu během předávání Oscarů. Promluvil o svém dosavadním životě i o osudu, který ho čeká, a vyzval své kolegy, aby se snažili využít svůj vliv ke zlepšení životů všech lidí na zemi. Sám šel ostatním příkladem a poslední dekáda jeho života byla vyplněna usilovnou prací. Reeve vystupoval na veřejnosti s projevy, vydával knihy, podporoval charitativní projekty a stal se ambasadorem paralympiády v Atlantě. Připojil se k vedení Americké asociace tělesně postižených, kterou pomohl transformovat ve velmi vlivnou a respektovanou organizaci (dnes působí pod hlavičkou Nadace Christophera a Dany Reevových). Společně s filantropkou Joan Irvine Smith založil výzkumné centrum, které dodnes patří ke špičkám v oblasti léčby úrazů míchy. Jeho další nadace a fondy získaly desítky milionů dolarů na vývoj nových metod léčby ochrnutí.
Vliv Christophera Reeva umožnil prolomit i letitá tabu, která v prostředí USA brzdila pomoc postiženým lidem. Díky jeho lobbingu byl například zrušen zákon odebírající invalidní důchod tělesně postiženým lidem, kteří se vrátili do pracovního procesu. V oblasti výzkumu využití kmenových buněk pomohl odstranit různá omezení motivovaná náboženskými předsudky. V Kalifornii se zasadil o uspořádání referenda o zákonu umožňujícím výzkum léčby pomocí lidských kmenových buněk (Stem Cell Research and Cures Initiative). Zákon byl v roce 2004 schválen a kalifornská vláda mohla uvolnit grant ve výši 3 miliard dolarů do té doby blokovaný kabinetem prezidenta George W. Bushe. Zástupci laboratoří Kalifornské univerzity poté prohlásili, že Christopher Reeve vykonal pro výzkum úrazů míchy a neurologických postižení více než kdokoliv před ním i po něm.
Superman odchází
Sám Reeve se schválení zákona nedočkal. Na začátku října roku 2004 se u něj projevily komplikace z infekcí způsobených proleženinami. Devátého října ještě stihl zhlédnout hokejový zápas svého syna, v noci u něj ale došlo k zástavě srdce pravděpodobně v důsledku alergické reakce na léčbu antibiotiky. Desátého října 2004 ve věku 52 let první Superman zemřel. Dva týdny poté se na obrazovkách objevil jeho poslední režisérský počin – biografický snímek o Brooke Ellison, ochrnuté dívce, která vystudovala Harvardskou univerzitu.
