„Dneska si to zase uděláme hezký!“ Darina Křivánková napsala upřímnou knihu o vzletech a pádech
Žánrově zařadit knihu Dariny Křivánkové s všeříkajícím názvem Jak si nabít hubu (právě ji vydalo Motto) není snadné. Na autofikci je málo „literární“ a ambiciózní, na tell-all málo skandální. Je to snad hodně beletristicky pojatá self-help autobiografie, životopis s prvky osobního rozvoje...
Až na to, že autorka a zároveň protagonistka je poupátko, co se nerozvíjí, spíš uvadá. Alespoň dle vlastního pojetí, které je odnepaměti sebeironizující, sarkastické, s vtipem se střílející do vlastní nohy: „Dnes se zdravím se svým kadeřníkem slovy ,tak zase, prosím, přidat měď a ubrat stříbroʻ“. Možná by čtenář rád viděl všechny ty odstíny vlasů, ale i barvy pokrmů připravených a podávaných autorkou ledaskde, na vlastní oči. A to je nejvýraznější nedostatek knížky: nejsou v ní fotografie, takže snímek prvňačky Darinky i žánrové obrázky z bistra Topinka známe jen z autorčiných sociálních sítí.
To nejlepší, co jsem mohla udělat
Vysloveně retro vzpomínky (jak se naši seznámili, jak jsem prospívala ve školce i škole, jak jsem po revoluci dělala časopisy pro náctileté…) jsou prakticky ředěny místy až reportážními popisy veselých scén z placu. Nenajdete tu jediný recept – ani na jídlo, ani na život. Docela jednoduchá lidová moudra a jejich praktické příklady doplňují peprné historky ze vztahů romantických (dokonalé dávkování podrobností kolem situace, kdy „Daniel, 26, napíše Darině, 49“, je, jak by řekl moderní člověk, pure gold) i pracovněprávních.
„Ta nejzásadnější rozhodnutí kolikrát člověk udělá strašně rychle,“ píše naše někdejší kolegyně, tedy filmová kritička, posléze majitelka kmetiněveské bytové restaurace Na faře a šéfredaktorka měsíčníku Gurmet a posléze F.O.O.D., poté však provozovatelka krumlovského bistra Topinka Darina Křivánková. „Nejde o zbrklost nebo nerozvážnost. Prostě přijdou ve správný čas, všechno to do sebe zapadne a vy máte jasno. Takhle jsem kdysi koupila faru na venkově, před pár lety otevřela bistro, a ještě o pár let dřív začala žít s partnerem o třiadvacet let mladším. Ani jedno, druhé či třetí nedává moc smysl, všechno to jsou skvělé způsoby, jak si nabít hubu. Přesto je považuju za to nejlepší, co jsem mohla udělat.“
Asi má pravdu – a takhle na papíře se o všech těch bolestných a silných zkušenostech skvěle čte. Když se známá exnovinářka a (nejen) gastronomická influencerka vypisuje z problémů z kuchyní, redakcí, online seznamek a vlastní domácnosti, nemá čtenář problém se s ní identifikovat, natož jí věřit. Ostatně sama knihu během slavnostního křtu ve vyhlášené pražské cukrárně Myšák uvedla: "Není to kniha o mně. Je to kniha o věcech, které se shodou okolností staly mně." Podobné trable známe všichni, respektive všechny. Otevřeně, s humorem, povzneseně, a přitom pádně a přesně dokáže Darina Křivánková psát o naprosto všem, od seznamkových karambolů přes srážky s rozličnými blbci po bolesti přechodu: „Ber to tak, že se z rizikového pracoviště stane park kultury a oddechu.“ S argumentem mojí kamarádky Věry nebyl důvod polemizovat.
Slízejte to, než to zavřou!
Pracovní „systém tažných krav“ nás asi taky zná víc. V podání Dariny Křivánkové „do něj patří šéfredaktorky – jsou to z valné většiny ženy – lifestylových časopisů. Ty, co jsem poznala (a řadím sem i sebe), vykazují abnormální kreativitu, extrémně zvýšenou odolnost vůči stresu, schopnost uplést z trochy hoven hodně bičů, nacházet řešení neřešitelných situací a spoustu dalších super schopností, díky kterým ty barevné časopisy na lesklém papíře stále ještě vycházejí. Ačkoli už minimálně dvacet let se v mediálním světě říká, že tzv. print je mrtev, a teď to vypadá, že se to nejspíš opravdu naplňuje…“
Inu, možná naplňuje, možná ne, ale co se s jistotou naplnilo, je osud Darinina bistra Topinka. Zavírá krám symbolicky 17. listopadu a na jaře už nezaseje, pardon, neotevře. Na 215 stranách knihy pár spíše naznačených informací k tomuto faktu najdeme, více se o tom hovořilo v podcastu Velká žranice Darinina kamaráda a inspiračního zdroje Lukáše Hejlíka nebo též před týdnem na zmíněném slavnostním křtu knížky v cukrárně Myšák. Ano, kmotři Lukáš Hejlík a Honza Dědek, náš mnohaletý kolega z Reflexu, ji pokřtili proseccem a kávou dřív, než vůbec vyšla – povodně na Moravě spláchly známou a mezi vydavateli populární tiskárnu Finidr a všechny naskladněné knížky, tisklo se tak nakonec jinde a publikace není na světě od 10. října, ale až ode dneška. Pro fanoušky Dariny Křivánkové to znamená jediné: rychle do Topinky (slízejte to, než to zavřou!) a pak pořídit zmíněnou knížku. Jak si nabít hubu, sice tak nějak tušíme všichni, ale málokdo si ji umí nabít s takovou grácií, vtipem a ve finále i nadhledem jako D. K.
