Erika Stárková: Mluvím jako Jan Cina, to jsem o sobě fakt netušila. Slovenská homofobie je úplné dno

Jak vnímáte návrat na divadelní scénu a zkoušení v právě otevřeném multifunkčním prostoru Nová Spirála?

Víte, já jsem početím našeho dítěte opustila všechny divadelní projekty, protože jsem chtěla být máma. Protože jsem tušila, jak časově náročné je skloubit divadlo s malým dítětem. Nic nového jsem na divadle přes pět let nenazkoušela. Ale být znovu mezi umělci a cítit v generálkovém týdnu vůni masek, nových kostýmů a nové tvorby je opravdová magie. Do toho ten zcela nový prostor, který nabízí zajímavou podívanou už jen svým kruhovitým tvarem… Už když mi zavolal programový ředitel Lukáš Vilt, že chystají otevření Nové Spirály a že chtějí její existenci zahájit velkolepou hudebně taneční show, pocítila jsem motýly v břiše. Indiáni tomu říkají řeč srdce – já to vnímám jako intuici.

Řídíte se podle ní?

Vždycky, když mě oslovují ke spolupráci. A taky se říká, že srdce vám dá odpověď do tří vteřin, pak už je to jen mozek. Pročež se mi hned vybavila vzpomínka z dětství, kdy jsem seděla na pražském Výstavišti, kde můj táta tehdy vystavoval kola na sportovním veletrhu, a kolem nás chodily davy lidi z muzikálu Jesus Christ Superstar z tehdejší původní Spirály. Pro mě to byl naprosto mystický okamžik: vzhlížela jsem k umělcům a tajně si přála být u toho kouzla. Vzpomínám si, jak jsem později, v devatenácti letech, dělala casting v Národním divadle Brno na Edith Piaf. Tehdy ho vyhrála Radka Fišarová, která Edith hrála i ve Spirále a také Evitu. Takže se mi opravdu splnil sen, je pro mě velkou ctí být s ní teď v alternaci. Cítím, jak se kruh uzavřel, cítím hlubší záměr života, že vše má svůj čas, a až člověk bude připraven, sen se splní.

Jak se činoherní herečce spolupracuje s muzikálovými zpěváky?