Maria Topolčanská

Maria Topolčanská Zdroj: Profimedia

Rektorka AVU Maria Topolčanská rezignovala. Úspěch petice to ale není

Marek Gregor

V červnu se v českém veřejném prostoru objevila petice, v níž umělci požadovali odstoupení či odvolání šéfových klíčových institucí tuzemského výtvarného umění. Dvě ze tří hlav jsou dole, ale skutečná změna se nekoná. Co by k ní bylo potřeba?

Mohlo by se zdát, že červnová petice umělců za odstoupení či odvolání ředitelky Společnosti Jindřicha Chalupeckého (SJCH), rektorky Akademie výtvarných umění (AVU) a generální ředitelky Národní galerie Praha (NGP) má už druhý výsledek, ale ono tomu bude trochu jinak.

Celkem bez výraznějších ohlasů ve veřejném prostoru oznámila v létě Karin Kottová, že se nehodlá znovu ucházet o vedení SJCH, a tak valná hromada v listopadu vybere nového šéfa; změní se ale něco? Stěží, když se zasedání, které o jmenování rozhoduje, bývalí laureáti „Chalupářů“ zpravidla neúčastní. Rozhodnou pravidelní schůzující a marasmus se potáhne dál.

Rezignace rektorky AVU Marie Topolčanské je, myslím, z jiného soudku. Místorektorská vzpoura spíš působí tak, že se paní architektku rozhodli odstřelit. Proč? Domnívám se, že proto, aby si upevnili pozici, a jimi připravená a právě procesovaná změna akreditací studijních oborů – což je jeden z důvodů vzniku petice – bude urychleně pokračovat dál a AVU zřejmě definitivně pozbude unikátního ateliérového systému, jímž byla výjimečná, a stane se jen jednou z vysokých výtvarných škol u nás.

Pak tu máme třetí požadavek zmíněné petice, a tím je odvolání paní Alicje Knast z funkce generální ředitelky NGP. Do tohoto kroku se ministerstvu kultury už dlouho nechce, až se zdá, že mu ta šedost „Národky“ vyhovuje.

Takže si nedělejme velké naděje, petice nic nezměnila. Pokud by měla nastat nějaká pozitivní změna, museli by se na rozhodovací pozice vrátit lidé, kteří by v případě CJCH akcentovali i jiné než konceptuální umění, museli by se do vedení AVU dostat i lidé, kteří neprosazují kroky vedoucí ke ztrátě její jedinečnosti, a MK ČR by muselo dostat odvahu jmenovat do vedení NGP takovou osobnost, jež by instituci vrátila prestiž.